Re: Jazero

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 9:02 pm

Šlo to presne tak ako som očakával. Videla ma vyrastať, už 7 rokov takmer sa poznáme a ona teraz urobila takúto chybu ako, to že ma podcenila? Patril som k najinteligentnejším ľuďom v Kiri, hovorilo sa o mne ako o mladom géniovi, ktorý sa rovná a možno aj predbehuje hlavy v známom klane Nara. Po celý čas ako ma mlátila som ju sledoval. Po celý ten čas som ju nechal do mňa mlátiť aby sa na mne vybúrila a ja som mohol zanalyzovať každý jej pohyb. Nemal som Sharingan ale s fotografickou pamäťou a obrovskou dávkou dedukcie, som bol schopný prečítať jej pohyby. A teraz..

Jazero - Stránka 2 Tumblr_static_tumblr_mqkt0j9msa1ssjgtxo1_500

"To bolo easy.." Prehovoril som, keď som vyletel dopredu. Musela si v tejto chvíli uvedomiť veľa vecí, a keď poľavila v obrane a podľahla svojím citom, vyrazil som dopredu ohromnou rýchlosťou. Chcela mi dobre, pomôcť mi a ja som to potreboval. Vedel som že som slabý a tak som trénoval v tomto, v rýchlosti ktorá sa rovnala tej jej. Takemr v sekunde som sa dostal k nej, a keď sa rozhodla brániť, vedel som čo urobí, ako udrie, stačilo sa trochu vyhnúť a s vynaložením obrovskej dávky vôle, čakry a všetkého umenia, som zaútočil pravačkou na jej nechránený bok. O toto mi celý čas šlo, takto som vždy bojoval, a vedel som bojovať aj v Taijutsu, ak bolo naozaj treba. Nikdy by som sa jej nevyrovnal, preto som potreboval jej tréning, ale snáď tento výpad ju prekvapil dostatočne nato aby sa povolili ľady a ona podľahla aby ma vytrénovala.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 9:23 pm

Sledovala jsem jeho pohyb. Prvně mě to překvapil. A to jakože docela dost. Jo udeřil mě a ano převezl mě ale v mých očích jsem neudělala nic špatného.
"Tak jo..."řekla jsem potom co mě pěst střelila přímo do pravého boku.
"Tak se mi to líbí víc."řekla jsem když jsem zakašlala jak mi vzdcuh vyprázdnil plíci. Nadechla jsem se. Jedno mi bylo jestli mě převezl nebo ne. Pro mě to nebyla chyba. Byla jsem ráda že jsem na něj neskočila. Já jsem udělala správnou volbu. Příběh o malém kůzlátku které volá že je za kopcem vlk aby pobavil je známý. Nikdy jsem nebyla zastáncem toho že by mu po třetím případu nevěřili. Pokud by mu na nich záleželo věřili by mu i po tisíci planých poplachů. Jednou to totiž může být pravda. Ruka která teď spočívala na mém boku byla však ve mžiku chycena ocelovým stiskem. Poté jsem mu udeřila dlaní do jeho pravého ramena,možná jsem ránu trochu posílila chakrou a za stejnou ruku ve stejný okamžik zatáhla k sobě. Hele on porušil pravidla první ok?!

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 9:53 pm

Prehnal som to. Moje telo bolo rýchle a ohybné, ale bolo slabé. Zmlátila ma a normálne by som už ležal v bezvedomí, avšak len za pomoci vôle som chcel dokázať ju aspoň raz udrieť. Avšak po jej výpade do mojej ruky som svoju vôľu povolil. Urobil som to čo som mal a znova som zatvoril oči. Zahliadla mi ich ale na malý okamih, vždy som si pravé oko skrýval pod čelenkou a teraz to videla znova, moje červené oko. Avšak, toto nikdy nevidela. Pretože sa v ňom nachádzala temnota. Na malý okamih prevzal kontrolu ale telo aj tak nevydržalo a ja som jej odpadol priamo v náručí.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 10:02 pm

Chytla jsem ho jak mi spadl do náruče s tím že omdlel. Koukla jsem se na jeho rameno. No bylo vykloubené. Nebyla jsem nějakej expert na nahazování ramen. Ale svoje vlastní. A to bylo na mojí hlavu kdybych to posrala. Byla jsem trochu nesvá. Myslela jsem si to zase dělá takže jsem ho zvedla a podívala jsem se mu do očí tak že jsem mu nadzvedla víčka. Tak se normálně pozná jestli je člověk v bezvědomí.Když jsem viděla to jeho oko zdálo se mi něco divnýho.
Z jezera se zvedla voda a cákla mu přímo do obličeje. Ruka se mi instinktivně zatnula v pěst a smysli se mi zbystřili. Něco tady smrdělo.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 10:20 pm

Bol som slabý. Vedel som to, vždy som si to hovoril. Bolo to niečo ako moje štartovacie slovo, slabosť, ktoré ma hnalo v pred. Napriek tomu že som bom Chunin, vďaka nášmu prekliatiu som bol na tele strašne slabý. V tomto prípade som nebol schopný poriadne poraziť ani Genína. Preto som tak rýchlo odpadol. Avšak.. Voda pomohla. Chvíľku sa to naozaj nezdalo, žeby som sa preberal, ale po chvíli sa začal pomaly nadvihovať hrudník v prudších nádychoch a ja som pomaly pootvoril moje ľavé, zelené oko, ktorým som sa zahľadel priamo na ňu.
"Porušila si.. pravidlo.." Pousmial som sa. Bol som zbitý ako pes, krvavý a v ruke som cítil neskutočne ostrú bolesť, ale napriek tomu sa zdalo že ma to nezaujíma. Akoby som ani poriadne necítil tú bolesť, alebo skôr som ju ani cítiť nechcel. Zato som uhol pohľadom preč, hanbiac sa zato ako krátko to trvalo.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 10:35 pm

Oddechla jsem si.
"Děláš jako by tě to překvapilo." řeknu s úsměvem ráda že se probral. Tohle bude trošku bolet ale teď ne... Rameno jsem mu zafixovala pomocí obvazu. Měl teď na krku pověžšený obvaz který mu ruku držel na jednom místě.
Měl opravdu slabé tělo. Věděla jsem že byl slabý ale nikdy jsem si nedokázala představit že na tom byl až takhle. Zatřepala jsem hlavou.
Viděla jsem jak má na obličeji ten výraz. Jakoby se styděl. Nebylo za co se stydět ale chápala jsem proč se tak tvářil. Na to oko jsem se ho neptala. Nebyla ta pravá chvíle ale cítila jsem že to nebylo něco normálního. No rozhodně to nevypadalo na zánět spojivek. Budu ho muset odnést... pomyslím si a opět si povzdechnu. Chytla jsem ho tak aby rameno bylo na opačné straně od mé hrudi a vyrazila. Poté jsem se na něj podívala.
"Ne aby sis na tohle zvykl jasný?" řeknu a poté ho nesu zpátky do sídla.

/Přesun

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 10:44 pm

Bolesti som sa nebál, vedel som že moja ruka je vykĺbená a že naprávanie bude extrémne bolestivé, ale bolo mi to jedno, ako fakt že som krvácal a bol dobitý ako nejaký pes. Tiež som si uvedomoval že zo mňa Rei nebude šťastný, ale ani to ma netrápilo ako fakt že som sa hanbil za tak rýchlu prehru a ešte viac zato ako sa bude tváriť otec keď mu povie ako rýchlo som prehral.
"Nehovor mu to.." Prehovoril som, stále som mal pohľad niekde mimo nej, a druhé oko som udržiaval zatvorené, strašne silno, akoby som sa bál toho čo bolo pod ním. Pominulo to ale nie navždy. Takmer som podľahol. Bolo však jasné čo nechcem aby to komu povedala. Aby nepovedala to o oku otcovi. Áno, hanbil som sa a zdalo sa že dostávam z toho ako to prebiehalo depresiu. Cítil som ako ma nadvihla a ako sa mi pri tom pohla ruka, pričom prišiel aj nával bolesti, čo som na sebe patrične nechal vidieť ale uľavil som a naklonil na bok celú hlavu, nechajúc sa odnášať ňou ako nejaký ubohý fracek..

~Presun~

pro Sponsored content