Jazero

pro **Rei Hoozuki** Sat Dec 06, 2014 7:04 pm

Na západe Kiri sa nachádza jazero. Okolo jazera je niekoľko sakúr, očarujúcich stromov s ružovými listami. Je to veľmi krásne miesto, večne tu nájdete niekoľko zamilovaných párov, ľudí na prechádzke. Naozaj na tomto mieste vládne pokoj, ak si teda niekto chce odpočinúť ide na toto miesto. V noci sa od jazera odráža obloha a tým toto miesto pôsobí ešte viac očarujúco. Hneď pri jazeru sa nachádza luxusná reštaurácia s menom Aqua Restaurant.

pro **Akio Sakkaku** Mon Dec 08, 2014 10:50 pm

Stál som na brehu jazera a sledoval som ako sa na nebi objavujú prvé hviezdy. Tma ktorá sa pomaly pri brehoch prehlbovala len prehlbovala tajomnú atmosféru, aké toto jazero počas temných nocí naberalo. Stál som tam sám, brehy sa zdali na pohľad prázdne a množstvo ľudí už boli vo svojich teplých domoch a pripravovali sa na spánok v teple kozubov a poriadnej večere v žalúdku. Ja som to tak necítil, pre mňa bol problém vedieť pociťovať také veci ako hlad a smäd, strach a zima, beznádej a šťastie. Vždy som bol kamenný, vždy som využíval ilúzie a podpísalo sa to na mne. Som tichý a pokojný. Moje myšlienky však upútala spomienka na tú noc kedy ku mne prišiel terajši Mizukáge. Sú to už roky, ale stále som sa neodvážil nazvať ho otcom, aj keď mi ním bol. Mal som k nemu najbližšie zo všetkých ľudí, a vtedy keď ma mali príkaz zabiť a on ma zachránil. Nezabudnem mu to. Držiac v ruke kameň, hodil som ho na pokojnú hladinu a rozčeril ju v kruhoch než kameň nezmizol na dne jazera.

pro **Atsuo Hoozuki** Mon Dec 08, 2014 11:07 pm

Poblíž jezera byla vyhlášená restaurace. Za normálních okolností klidné místo plné klidu, pohodové hudby a skvělého jídla se proměnilo jako lusknutí prstem v hotový opak. Z venčí přitom místo vypadalo ještě docela klidně. Tedy... do té doby než oknem proletěl chlápek s monoklem kolem oka. Ozvalo se hlasitý ječení nějaké dívky a možná nějaká ta nadávka, bylo jich trochu víc ale kdo by je počítal, se linula od pusy mladé dívky která právě vystrčila hlavu z onoho okna.

"Ty svině!" řekla jsem nahlas na toho blbečka který právě přistál na čerstvě posekaném trávníku. Výrazkterý byl na mé tváři jasně značil že ten bastard to teď přepískl. A to hodně. Proskočila jsem rozbitým oknem a chytla toho muže za límec a mrštila sním zpátky do restaurace kde se ten parchant z hlasitým prásk rozrazil na baru. Promnula jsem si ruce a se šibalským úsměvem jsem se dala na ústup. Možná to mělo něco společnýho s tím že na mě vedoucí něco řval. Jediný co jsem zaslechla bylo "zaplatit" a to mi dokonale stačilo na to abych pohnula prdelí a šla co nejdál to šlo. U jezera jsem si někoho všimla a když jsem poznala kdo to je opět se mi na tváři objevil onen úsměv.
"Zdravíčko Akio!"

pro **Akio Sakkaku** Mon Dec 08, 2014 11:16 pm

Bol to tak krásny a pokojný večer, plný porozumenia a lásky, kým sa na scéne neobjavila Atsua. Poznal som ju už odmalička, teda odkedy som bol presťahovaný do rodinného sídla klanu Hoozuki. Bola mi vlastne tetou, adoptívnou alebo niečo na ten spôsob. A ako každý večer, pri vypočutí si ako sa nahlas rozbíja okno mi došlo, kto za tým asi bude a pri vypočutí si jej príjemného hlasu, sa mi to len potvrdilo. Zhlboka som sa nadýchol a prestal som sa zaoberať svojimi myšlienkami, trhol som na malý okamih pohľadom na ňu. Bola staršia, aj hodnosťou aj vekom, aj úctou v klane, a predsa sa zdalo že sa chovám oveľa viac dospelo a racionálne ako ona. Pohľad som teda otočil späť k jazeru, kým sa k nám nedošuchtal barman ktorému som s ospravedlnením musel zaplatiť všetky jej škody.
"Pár dní bez jedla.. Prečo to takto dopadne vždy keď ťa stretnem?" Mal by som byť nahnevaný, alebo prejavovať aspoň známky rozhorčenia, ale môj hlas bol pokojný a kľudný, akoby mi to vôbec nevadilo. Úsmevom ktorý u mňa nie je normálny, som jej odvetil a znova pohliadol k jazeru. Sledoval som ako vychádza mesiac a pomaly osvetľuje celú scenériu predo mnou, odrážajúc sa na hladine jazera a osvetľujúc naše tváre. A tam v odraze som zazrel krvavú šmuhu. Môjho oka.
"Mal som dojem že ťa otec poslal na misiu, to už si sa vrátila?" Vedel som o nej dosť, mohla to čakať pretože dosť času som trávil v kancelárii kde som pomáhal Reiovi v papierovačkach alebo podobných veciach ako jeho asistent a jeho následovník. Do očí som jej však nehľadel, nie že by som nechcel vidieť ju ale nechcel som, aby musela ona sledovať mňa.

pro **Atsuo Hoozuki** Mon Dec 08, 2014 11:27 pm

"Noo... řeknu a poškrábu se na hlavě. Však víš jak to je... Smůla?"
Sedla jsem si kousek opodál v ruce něco co připomínalo termosku. Mohlo to vypadat jako by v tom byla nějakej tvrdej chlast ale ve skutečnosti to byla jen průzračně čistá voda. Nevýhoda bít Hoozuki. Teda byla jediná a pak tu byli ty výhody. Koukala jsem se tak na něj. Vypadal přesně tak jak si ho pamatuju. Nikdy nebyl výbušný typ nebo "rebel" jako já. Byl kliďas a "mlčenlivej Bob" už od mala. Byl docela zázrak že řekl dvě věty. Normálně jsem z něj nedostala víc než pár slov. Podívala jsem se tedy na něj i když on pohled odvracel. S pokrčením ramen jsem pokračovala v usrkávání z termosky.
"Áh však mě znáš." řeknu protáhnu se přitom ukážu "svaly" v onom groteskním provedení.
"Mise mi šli vždycky od ruky a komu by se chtělo spěchat zpátky do vesnice, šedá, někdy až moc šedá... "řeknu s oním "šibalským úsměvem".

pro **Akio Sakkaku** Mon Dec 08, 2014 11:41 pm

"Jedného dňa si nato kúpim amulet.." Podotkol som trochu sarkastickým podtónom, no stále pokojným a kľudným. Bolo jasné že mi nevadilo to ako sa to stáva, bol som pomerne trochu rád za jej spoločnosť. Bolo zaujímavé ju sledovať a analyzovať. Tentokrát už pre mňa bola osoba ktorú som strašne ľahko predvídal ale každým dňom ma prekvapovala, ako napríklad teraz. Jej záludná odpoveď ma nenechala až tak moc chladným, a na malý okamih sa mi zaleskli oči od svitu mesiaca. Vtedy zahliadla, tak ako vždy, moje podivné oči, každé inej farby.
"Tomu, kto tu má svoj poklad.." Prehovoril som potichu, šeptom, takmer ani ona sama ma nepočula, ale len ona mohla vedieť ako som to myslel. Vedela že chcem dokončiť prácu Uchíhov, ktorý zničili môj klan takmer, ale tiež vedela čo pre mňa Rei, ona samotná a klan Hoozuki znamená. Nesadol som si ale k nej, stál som po jej boku, tak ako vždy, som na sebe nedal poznať takmer žiadnu ľudskosť a ďalej som sledoval oblohu. Aj ona si to zažila, bol som schopný takto stáť bez pohnutia aj dni.

pro **Atsuo Hoozuki** Tue Dec 09, 2014 5:32 pm

"Zkoušela jsem. Nefungujou. Dokonce ti nepomůžou ani při takovejch věcech jako je poker. Přitom mě chyběla jenom sedmička..." řeknu zasněně a myšlenky zajeli úplně někam jinam.
Bylo by hodně neslušný kdybych si nasadila sluchátka? Jenom jedno. přemýšlela jsem v tichosti když tam Akio stál jako solnej sloup a zíral na něco co mohl vidět jen on sám. Pozornost mi nikdy nevydržela na délší dobu. Ano u ninjy špatná vlastnost měla bych být více pozorná a blá blá blá... ale prostě taková jsem už byla. Při sledování Akia jsem přemýšlela jestli se od mala změnil. Stále měl image ledového hocha kterého jen tak nic nedostane. Zajímalo mě jestli to je jenom image. Co si ho pamatuji moc toho nenamluvil a když jo bylo to jen o vážných věcech. To u mě to byl absolutní opak. Nakonec jsem přeci jen připustila že nasadit si sluchátko není ten nejlepší nápad. Možná když bude nuda. Jako váážně velká nuda. Furt tam stál a téměř jako by byl v nějakým transu. Dvakrát jsem luskla prsty abych upoutala jeho pozornost.
"No ták. Nebuď napjatý jako lučiště. Sedni si uvolni se... ber to zlehka. Aspoň na deset minut. Kvůli mě."

pro **Akio Sakkaku** Tue Dec 09, 2014 10:07 pm

"Proti tebe je jasné že mi nepomôžu.. Tu sú aj bohovia prikrátky.." Mal som očividne svoj názor na ňu a bolo samozrejmé že som nato mal aj svoj dôvod. A ten bol pravdou, pretože väčšinou sa správala ako, no ako to slušne popísať, ako obrovská a neriadená strela. Ja som bol opak, nezmenil som sa ako očakávala. Nikdy som nerozprával a väčšinu času som bol naozaj len ticho pretože som nemal rád veľa rozprávania. Takého ma vychovali, akomalého psychopata ktorý sa moc nehrnul ku spoločnosti ľudí a radšej ostával sám niekde na priestranke. Občas keď som mal aj dobré dni alebo som sa snažil som bol samozrejme dosť spoločenský, ale väčšinou bola moja jediná spoločnosť len voda a brehy tohto jazera. Trávil som tu naozaj dostatok času. Preto som jej prosbu ignoroval, ale po chvíli premýšľania, kedy to ani ona nečakala, som sa pousmial a urobil niečo zvláštne. Nesadol som si, len som si čupol k nej a pohľadom som na malý okamih skĺzol na ňu, konečne ukazujúc aspoň nejaké známky emócií. Na tvári úsmev ale v očiach videla jedine smrť. To po chvíli pominulo a ja som spokojne sledoval, ako sama z ničoho nič pocítila naozaj dobrú náladu. Naozaj z ničoho nič. Akoby sa do nej vliala nová energia.
"Rád sa pozerám na hviezdy.. Hlavne keď nie je otec v dedine.." Po chvílke som prehovoril keď aj ju zrazu prešiel ten náhly príval dobrej nálady, ale pohľad som už nevracial k hviezdam. Tentoraz som pozoroval ju, čo jej muselo prísť ešte viac psycho ako keď som len ako idiot čumel na hviezdy.
"A keď stojím, vypadám viac cool.." Dodal som, pričom som na tvári vyčaroval rovnaký šibalský úsmev aký používala ona. To bolo niečo čo ani ona sama nikdy nezažila. Keď šlo o hranie, bol som v tom majster.

pro **Atsuo Hoozuki** Tue Dec 09, 2014 10:39 pm

"A to jsem si přes polovinu života myslela že si Ateista." bylo mi jasný co si o mě většina lidí myslela. Dívali se na mě skrz prsty. Předsudky a pověst mě předcházela a mě to nemohlo být víc u ... Bylo to totiž normální. Takovej je život. Někdo je jen trochu odlišný od "ideálu" a vždy se najdou lidé co toho zneužijí. Protože kdyby to neudělali časem by někdo přišel na jejich nedostatky a začal by je používat proti nim. Do lidí je buď kopáno a nebo jsou ti co do někoho kopou. Takový byl bohužel můj pohled na svět a proto jsem rozuměla Akiovi. Jako jedna z mála. Do nás obou z určitýho důvodu lidé "kopali". Jediná obrana byla nestarat se.
Bylo trochu uhozený že mu říkal otec. Pokaždý když to udělal jsem si uvědomila že jsem vlastně jeho... teta? Teta přes koleno? Otřepala jsem se při té představě a pokračovala
"Hvězdy jsou stejný i když je Rei ve vesnici." řekla jsem a opět si usrkla z termosky abych zakryla smích.
"Tááák se mi to líbí."řekla jsem. Možná to předstíral aby mi udělal radost možná se opravdu usmál. Bylo mi to jedno. V tom sem si na něco vzpomněla.
Narazila jsem mu na hlavu sluchátka
Tohle jsem ti chtěla pustit! To si musíš poslechnout! řekla jsem s rozzářenýma očima a přímo do uší mu pustila heavy metal. Nebylo to poprvé.

pro **Akio Sakkaku** Tue Dec 09, 2014 11:00 pm

"Ja som si polovicu života myslel že rada krvácaš.." Podpichol som ju. Samozrejme som vždy narážal na jej prudkú povahu, ktorá ju nútila byť extrémne výbušnou v istých prípadoch a väčšinou to skončilo tak že naozaj krvácala časteješie, že by väčšina červeného kríža zaplakala nad toľkou stratou krvi akú si privodila ona. Naše ideológie boli vážne podobné, avšak v niečom odlišné, každý sa vybral vlastnou cestou akou sa postaviť svetu ktorý nás s týmto systémom ideálov nebavil. V tom poznamenala poznámku o tom aké sú hviezdy rovnaké v hocijakom období. Pousmial som sa, a pomyslel si ako to raz pochopí čo som práve teraz povedal. Nebol som typ ktorý rád emočne rozprával, nerád som rozprával sám o sebe, ale rád som však rozdával dosť tajuplné kecy, po ktorých bol človek viac zmätený ako po Zemanových príhovoroch.
"Nikdy nejsú rovnaké.." Poznamenal som ale to mi už tlačila do ucha slúchatko a než som stihol niečo namietnuť pustila sa muzika.. Nie že by mi vadila a ja som bol fanda Justina Biebera, ale pohľad na mňa okamžite prezradil aký šok som utrpel. Tá hudba mi vôbec nesedela, bola príliš hlasná a ona si neuvedomila že je možno zvyknutá na hlasnú hudbu v ušiach, mne to trhalo uši lebo to bolo príliš nahlas! Nepovedal som však slova, avšak zdesený výraz aký som mal bol jasný, aký šok som utrpel. Nie kvôli hudbe, ale hlasitosti samotnej.

pro **Atsuo Hoozuki** Wed Dec 10, 2014 3:45 pm

Doslova jsem vyprskla vodu v záchvatu smíchu. Očividně mu hudba nesedla což bylo jasný už od pohledu.
"Pche... Docela by mě zajímalo co máš za styl. Však tohle je kalsika! Teda tak trochu... Moderní klasika? "řeknu s nadějí ve hlase i když vím jak to vlastně znělo. Tak či onak to byla sakra dobrá hudba. Poté jsem přešla k jeho narážce na "krvácení".
"Blázníš? Jednou do měsíce mi to... počkat..."zarazím se. Potom se však ušklíbnu a pokrčím rameny. Snažila jsem se dělat jako by nic
"Ehm... no... ne, nerada krvácím...."Byla pravda že sem to občas trochu přepálila. No co každej má nějaký přístup ke věcem. Někdo přemýšlí než jedná někdo jedná než přemýšlí. Já? Já byla vždycky trochu mezi. Dokázala jsem se soustředit když to šlo. Například šachy.
"Úúú roste nám tu filozof! Tak co nám povíš dál Sokrate? Povíš mi o tom jak nic nevíš? Nebo o tom že tento svět je jen odstínem skutečného světa?" řeknu s přízvukem nadneseného hlasu gestikulujíc rukama a hledíc do dáli. Teda tak jsem si alespoň představovala filozofa. Nikdy jsem žádného neviděla. Na tohle fylozofování jsem nikdy nebyla. Svět byl jasný a nekomplikovaný.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 2:03 pm

"Štýl?" Pomaly som si musel vybrať slúchatko z uší, pričom sa mi na tvári objavil naozaj uľavujúci pokoj skrížený s istotou, že táto hudba nikdy nebude v mojom rebríčku obľúbených hudieb. Po otázke aj jej muselo dôjsť že nechápem jej slovám, nemal som žiaden štýl. Bol som podivný exemplár, ak šlo do tuhého dokázal som vykecať hocikajú teóriu aj posledné číslo čísla pí, avšak čo sa týkalo hudby, štýlov, alebo niečoho toho nového a moderného, zaostával som.
"Nemám nijaký štýl, a ako by povedal podľa teba Sokrates, štýl je len odtieňom nás samotných.." Uškrnul som sa čo bolo aj pre mňa naozaj prekvapivé, keďže pri nej som ako jedinej nezachovával svoju chladnú a pokojnú tvár. Možno mala naozaj pravdu, možno som naozaj často až moc filozofoval. Vždy som premýšľal vždy nad podstatou vecí ktoré sa diali, vždy som mal kecy ako nejaký slávny filozofovia, a ani sám som nevedel poriadne prečo. Život v starej zrúcanine v samote, človeka dosť zmení.
"A tiež by ti určite vysvetlil, prečo je tvoj sklon k výbušnosti obrazom tvojej hudby.." Bol to blud, aj ona to mohla vedieť, pretože som si z nej uťahoval.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 4:33 pm

"Jistěé..." řekla jsem se sarkastickým podtónem a vytáhla sluchátka. Hudba se začala linout ven z reproduktorů. V jednu chvíli zněl Mozart v druhou Rolling Stones následně Iron Maiden a poté Prodigy.
"To jsem asi trochu... násilnická a inteligentní s pohodovými a kreativními vlohami?" řeknu s úsměvem na tváři a vypnu MP3. Jak mě tak i jemu bylo jasný že takovéto "bludy" byli postavené na víře lidí věřit každému kecu. "Američtí vědci zjistili že lidé věří všemu co Američtí vědci zjistili..."
Chvílu jsem nic neříkala. Koukala jsem se na jezero a pozorovala odraz měsíce v něm. Chvílu to byl hezký pohled. Ovšem nic co by mě zabavilo na dost dlouho. Mlčela jsem doufajíc že naváže nějakou větou. Mlčela jsem pěknou dobu... ale nic. Nakonec jsem to nevydržela a s hlasitým povzdechem a otočením očí v sloup jsem řekla.
"Co si tady vůbec dělal? Sám na mrazu. Měl by sis vyjít najít si nějakou holku. Ne tady sedět a zírat na jezero. Jsem tu sotva deset minut a už bych se z toho všeho nic nedělání zbláznila." řeknu. Doslova sem kopala nohama o sebe jak ta energie musela jít nějakým způsobem ven. Bylo to jako by jste čekali na autobus nebo v čekárně u doktora. Bože jak já jsem tyhle věci nesnášela.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 5:16 pm

Ľudia veria iba tomu čo im vyhovuje, čo znie múdro a existuje na to ľahká odpoveď. Tomu som veril ja. Pohľadom som po nej skĺzol, ale neodpovedal som, kým nezačala bojovať proti sebe samej, snažiac sa potlačiť svoju vlastnú energiu a byť pokojná ako ja. Ale nemohla to vydržať, pričom som už nemal tak ušŕňajúci výraz, akým som ju doteraz obohacoval.
"Premýšľal som.." Poslednú dobu som toto slovo používal často. Či už pri nej, pri Reiovi alebo pri tých idiotoch ktorý ma ako "Mizukágeho syna" stále sledovali a dávali na mňa v tvrdej Kiri pozor. Ďalej som sa nehýbal, tiež som ani nečakal že tu vydrží so mnou tak dlho ako vydržala, a možno by sa hodilo naozaj aj mne nejaké rozhýbanie, ale nemohol som opustiť dedinu ani sa do ničoho zapliesť, kým bol Mizukáge preč.
"Načo aj? Zatiaľ mi stačíš ty.." Sarkastický podtón ukazoval aké to vtipné pre mňa bolo, ale tvrdý úsmev jasne značil ako smrteľne vážne to myslím. Úprimne, vždy som v tomto postoji bol cool a dievčatá na akadémii aj skúšali prelomiť moju obranu, nikdy som sa nesnažil nájsť si nejakú, nepotreboval som to. Zatiaľ.
"A v centre je to príliš plné ľudí.."

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 5:50 pm

"Premýšlal som" řekla jsem a ohrnula nos a napodobila jeho přízvuk s docela věrnou podobou.
"Bože... čas od času seš fakt tak dřevěnej. Svět není jen černej nebo bílej.... Sakra filozofuju že? Vidíš cos udělal?!" řeknu a zasměju se hrdelním smíchem který by se rozhodně k dívce nehodil. Chtěl bet o samotě ale tahle depresivní samota nemohla vyhovovat nikomu.
"Ha... to by se ti líbilo co." řekla jsem bez sebemenší známky zájmu. Při strčení brčka to zabublalo a to byla známka že jsem na suchu.
"Pff..." povzdechla jsem si když jsem otočila víčkem a snažila se natlačit alespoň pár kapek do hrdla. Bezúspěšně. Poté jsem se podívala jedním okem dovnitř jako bych snad čekala že uvnitř najdu nějaké skryté zásoby vody. Bezúspěšně.
"Pff..." řeknu znovu. Pomalu jsem se začala zvedat už mě z toho nic nedělání bolelo celý tělo. Potřebovala jsem si do něčeho bouchnout. Rozhlédla jsem se po okolí a do oka mi padl Akio...
"Máš chuť na trénink?"

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 6:17 pm

Keby som nebol taký aký som, myslím že by som sa k jej smiechu pridal. Znel tak úprimne a šťastne, že na malý okamih som takmer podľahol a sám sa pousmial, to som však okamžite zakryl za kašeľ ktorý som napodobnil naozaj biedne.
"Máš chuť krvácať?.." Spýtal som sa s malým záujmom v hlase, napriek tomu že som s ňou nikdy nebojoval. Nikdy som ani nechcel bojovať a vždy som odmietal, chcel som jej len ukázať aký viem nebyť drevený. Avšak rozdiel v našich silách nebol len na základe ranku v ktorom by mala ona prevládať, ale naších zameraniach. V Taijutsu by som sa jej nikdy nevyrovnal, ale v Genjutsu..
"Ak chceš.." Prehovoril som, trochu tajne dúfajúc aj že si to zrazu rozmyslí ale toho by som chcel od nej priveľa. Nerád som bojoval s niekým koho mám rád, keďže som vedel aké techniky ovládam. Ale bol to dobrý nápad, aspoň by som sa trochu rozhýbal.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 6:35 pm

To jeho zakašlání bylo asi tak účinný jako sáňky v létě. Přešla jsem to však bez poznámky a soustředila se
"Ooohoo... děláme ramena jo?" řeknu s protažením se. S rovnými zády jsem se dvakrát dotkla špiček na nohách. Poté si protáhla ruce a nakonec zakroužila krkem.
"Pravdila na začátek!"řeknu když ze sebe zdělávám mikinu. Bojovalo se mi dost špatně když jsem měla kapuci na hlavě. Periferní vidění a tak ...
"Žádný zbraně a žádný používání chakry." řeknu s širokým úsměvem. Tak jsem to měla ráda. Jasný mohla jsem použít tohle a támhle to a on mě mohl chytit do tejch jeho technik ... NUDA. Tohle bylo to pravý vzrůšo.
"Vyhovuje? Nebo máš strach že tě přepere holka?" řeknu a v očích mi podivně zasvítilo.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 6:55 pm

Na malý okamih som prejavil malú neistotu ale zase, ako vždy som to zamaskoval. Bojovať len za pomoci Taijutsu, nikdy nebolo dobré. Pre mňa samozrejme. Stačilo sa len pozrieť na mňa a moje chorľavé telo. Nemal som svaly ako nejaký Raikáge, bol som nízkej a dosť chudej postavy, pri ktorej sa ľudia divili že ma ešte neodniesol vietor keď prudšie fuká. Život v Genjutsu sa podpísal na mojom fyzickom zdraví. Naozaj sa zdalo, že súboj by som ale rád odvolal, už len pri pohľade na mňa ako sa trochu zdráham.
"Skôr že Chunín nakope Jounína.." Nikdy mi to nevadilo, nemal som problém udrieť dievča a ešte menší som mal problém keď ma dievča prebilo. Prehrávať, neprišiel som ešte nato, aké je to mať hanbu z prehry. Človek musí prehrať, aby sa mohol zo svojej chyby poučiť a už ju v živote neurobiť. Pretože len ten kto je na dne môže už len stúpať.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 7:11 pm

Bylo mi jasný že věděl jak na tom jsem já. Moje dny strávené v posilovně nebo na cvičišti se na mě podepsali. Uměla jsem nespočet bojových umění a věděla jsem kam udeřit abych někoho dostala do bezvědomí nebo věc jako jak zlomit zápěstí jen jednou rukou. Vždycky jsem v tom viděla věc kterou je nutné umět k tomu aby jste přežili. Jasně můžete se schovat za sto technik svoje tělo prakticky nepoužít. Ovšem. Co když přijde někdo, kdo se skrze těch 100 technik dostane?
"Staly se i horší věci. Třeba Gennin co nakope Kageho."řeknu s pokrčením ramen a vydám se v před. Začala jsem jen nekomplikovanými údery. Střídala jsem je tak že jeden šel na čelist další pod žebra sem tam nějaký nízký kop mířený na jeho lýtko. Rychlost a síla těch úderů byli zpočátku nic moc ovšem jejich intenzita, síla i rychlost se s každým kopem a úderem střídali. Zkoušela jsem kde že je jeho strop. Říkala jsem si že to dělám jen pro zábavu. Ve skutečnosti, a i já jsem to někde cítila. To bylo protože jsem věděla jaký je svět a chtěla jsem ho na něj připravit. Genjutsu je hezká věc. Jeho genjustu je silné ale svět fungoval tak že jsou zde lidi kteří budou silnější než vy. Chtěla jsem ho naučit co dělat když se skrze jeho Genjutsu někdo dostane. I když jsem si to sama možná ani neuvědomovala.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 7:21 pm

Bolo mi jasné čo chce urobiť. Neutralizovala moju najväčšiu zbraň, a keďže ma nikdy v živote by nenapadlo že mi chce len pomôcť, v hlave som mal to že odstránila moju silu a využíva proti mne moju vlastnú slabinu. Údery ktoré padali boli trochu pomalé, a nekomplikované, ale ja som sa poriadne ani nesnažil uhýbať. Áno, väčšinou ma ani netrafila, ale po chvíli som začal pociťovať údery v bruchu, na rameni a vlastne začala ma udierať intenzívnejšie. Čo však bolo čudné bol môj spôsob boja. Nechal som ju útočiť a sám som sa len bránil, občas som uskočil aby som si dal priestor na spamätanie sa z útoku keď to bolelo viac, ale ani raz som neviedol protiútok.

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 7:36 pm

Koukala jsem se na něj s povytaženým obočí. Chvilku jsem uvažovala jestli tohle náhodou není jeden s těch jeho triků. Doufala jsem že není takovej že by mě tady nechal mlátit do vzduchu a on si mezi tím vedle mě válel šunky sledoval jak si hraju v jeho Genjutsu. Co to sakra dělá? přemýšlela jsem v duchu. Za A. Snaží se mě unavit. Za B. Prostě se mu nechce bojovat. Jako by se ani nesnažil. Kdybych chtěla boxovací pytel šla bych do posilovny. Opět jsem tedy zaútočila ale i když po chvíli stále jen uhýbal. Chjo... nemůžu mu prostě jen tak rozbít hubu... pomyslela jsem si... S takvouhle to ale k ničemu jinýmu nevedlo. Však on na mě nevypálil ani jeden úder. Co to sakra kecáš? ozval se v hlavě nějakej hlas kterej jakoby chtěl přijít s řešením na poslední chvíli. Jednáš s ním jako s miminem. Pokud ho chceš naučit plavat hoď ho do vody. Povzdechla jsem si.
"Má recht." řekla jsem nahlas a skočila na něj teď už naplno. Skočila jsem proti němu jako nějaký Wrestler ramenem napřed a snažila jsem se ho položit na zem.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 7:43 pm

A .. vyšlo to. Padol som k zemi, s ústami plnými krvi a s nepeknou modrinou ktorá sa mi začala tvoriť na líci. Chvíľku som si tam len tak ležal, to čo sa mi preháňalo hlavou ani nešlo nejako vypovedať. Bol to snáď naozaj nejaký trik pred ktorým som sa snažil zakryť to že využívam naozaj Genjutsu?
"Pusť ma.."
Na malý okamih som nahodil prekvapený výraz a v očiach sa mi prejavil strach. Nezakrýval som ho hneď, nedokázal som, ale okamžite som skočil na nohy vrtiac hlavou, pričom som si rukou utrel pramienok krvi ktorý vyletel z mojich úst.
"To je všetko? Mlátiš sa ako holka.." Prehovoril som s provokáciou v hlave. Bolo to snáď naozaj Genjutsu? Naozaj mlátila niekde do vzduchu a ja som si vylihoval na tráve a pozeral sa ako doteraz na hviezdy? Naozaj by som toho bol schopný urobiť?

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 7:55 pm

Opět mi obočí vylítlo. Ovšem kdo by se měl starat. Já ne. Jen jsem doufala že jsem mu jen nezlomila žebro nebo něco na ten způsob. Snad ne...
"Tak šup na nohy." řekla jsem a otřela si jeho krev z obličeje. Tak jsem testovala jestli na ní nebylo něco funny. Třeba tam vůbec nemusela bejt. Byla jsem klidná z toho že jsem byla/nebyla v Genjutsu. Pokud jsem v něm byla těžko bych se z něj dostávala, hlavně jsem neměla chuť se z něj dostávat. Moc práce ... příliš mnoho proměných. Na víc... zjistit by se to dalo lehce, jestli jsem nebo nejsem v genjutsu. To bych ale musela použít Chakru a co bych to byla zač abych porušila svoje vlastní pravidla.
"No možná to bude protože jsem holka." řeknu s pokrčením ramen. Teď jsem tam stála s rukama připravenýma k obraně. Čekajíc dokud se nepohne. Pokud teda mohl.

pro **Akio Sakkaku** Thu Dec 11, 2014 8:01 pm

Vstal som. Bol som dobre zmlátený a zakrvavený, z čoho bude mať Mizukáge znova obrovskú radosť ale to mi neprekážalo. Vyzeral som naozaj úboho, a zdalo sa že som sa vzdal keď som tam tak stál so zvesenými rukami a prázdnym pohľadom ktorý som o chvíľu ukryl keď som zatvoril oči, ako na truc. Čelenka ktorá mi zakrývala oko padla na zem a s cinkomtom sa narušilo ticho ktoré zavládlo po tom čo odpovedala. Avšak neútočil som. Naozaj som kapituloval? Avšak postoj ktorý som mal jasne hovoril, že chcem ešte jednu šancu, že má znova zaútočiť, že sa nechcem až tak ľahko vzdať. Avšak zo zavretými očami, čo som to vyvádzal? Čo som chcel urobiť?

pro **Atsuo Hoozuki** Thu Dec 11, 2014 8:52 pm

Fajn...pomyslela jsem si. V hlavě mi proběhlo několik možností jako "Hraje to" a nebo "lžíce tu není!" a dokonce i "Věř svým pocitům". "Věř svým pocitům?" co je sakra tohle za sentimentální sračku. Podívala jsem se na něj. Však tam stál jakoby se chystal na poslední soud. Ovšem na očích mu bylo vidět že je odhodlanej ať tak či onak nechtěla jsem ho přivést na operační sál. Takže jsem tam stála jak solnej sloup. Nemohla jsem. Sakra vždyť jsem s ním žila skoro od mala. Nemůžu na něj jen tak skočit znova. Myslela jsem si že to zvládne. Ovšem ... asi ne.
"Fajn... Pokud je tohle nějakej tvůj trik tak si mě dostal. Nemůžu kopat do někoho kdo je na tom takhle...Myslelal jsem si že můžu... asi jsem se spletla... " řeknu a svěsím ruce. Chtěla jsem mu pomoct. Ovšem tohle bylo od pomoci daleko. Jsem pitomá... pomyslela jsem si... Takhle to bylo vždycky...

pro Sponsored content

Jazero

Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero