Re: Kancelář Hokage

pro **Roronoa Kaito** Mon Dec 08, 2014 10:05 pm

Čekal jsem a vyslechl jsem si slova hokage. Nad kterými jsem se již v průběhu hluboce zamyslel. Začal se ve mě mísit nejistota, ale zase na druhou stranu jsem si říkal proč ne? A tak jsem s úsměvem řekl
Kancelář Hokage - Stránka 2 Tumblr_inline_nfb7u4U1TU1t1mz7v

Kancelář Hokage - Stránka 2 Tumblr_inline_nfb7u4U1TU1t1mz7v

Rád se toho týmu ujmu

pro **Lucy Rokogu** Mon Dec 08, 2014 10:20 pm

Jeho ochota si vzít na starost ty dva Uchihy mě celkem překvapila. No jo chlapečku, ještě je neznáš... V podvědomí jsem se usmála a chytla propisku, kterou jsem něco začala psát na papír. Ten jsem po chvilce složila a dala ho do obálky. I přes to že to byli genini jsem si potrpěla na důkladnosti. Obálku s papírem jsem posunula na kraj stolu blíž k Roronoanovi.
"V týmu máš prozatím dva geniny. Sakuma Uchiha a Sarui Uchiha. Časem ti pak třetího člena dodám, až se mi tu objeví všechny spisy geninu ve vesnici. Trošku je zkroť prosím tě. A přeju ti hodně štěstí a zároveň povoluje tvrdé fyzické tresty. Alespoň ty, které se budou týkat Sakumi. Najdi je prosím a dej jim tento vzkaz, aby nebyli v šoku." Andělsky jsem se na něj usmála a čekala, jestli ještě něco nepotřeboval.

Vzkaz pro Uchihy:

pro **Roronoa Kaito** Mon Dec 08, 2014 10:28 pm

No tak uvidíme co z toho vznikne pomyslím si a v duchu se pousměji. Dojdu blíža vezmu si obálku, kterou jim mám donést.
Tak kde asi budou, hmmmm pomyslím si
Takže Uchihy. Hmm to bude hodně zajímavé je trénovat pronesu se zasmáním. Poté si dám obálku do náprsní kapsy u svého zeleného kimona pokloním se a pomalu odcházím. Při odchodu ještě dopovím A nebojte. Já je vychovávám zasměji se a poté zmizím.

pro **Lucy Rokogu** Tue Dec 09, 2014 9:52 pm

S menším pousmáním jsem kývla hlavou. Nezáviděla jsem mu, vážně ne. I když...být tady zavřená taky není žádná sláva. Opět jsem se otočila na židli čelem k oknu, dala na parapet nohy a koukala ven. Blížila se zima byl celkem hezký pohled koukat na sníh a zamrzlé větve stromů. Chvilku jsem se zasnila a představovala si, jak by uprostřed celé vesnice asi vypdal velký Vánoční stromeček. Bylo by to docela hezké. Tse...nemůžu být až tak moc hodná. Ale co se týče těch malých smradů, mohlo by se jim to líbit... Pomyslela jsem si, vzala ze stolu bloček s propiskou a opět se otočila k oknu a začala si něco škrtat.

pro **Raiken Namikaze** Tue Dec 09, 2014 10:54 pm

Bol už pravý čas na to, aby som sa vrátil zo svojho dlhšieho výletu. Túto misiu som síce ani nerátal ako misiu, nakoľko jej náplň bola jedinečne voľná a čisto na mne, ale tak.. aspoň som na nejaký čas vypadol z dediny a prevetral hlavu, keď už nič. Na druhú stranu, treba byť aj doma a tak som sa ocitol tu. Pred hlavnou budovou, dívajúc sa až na najvyššiu miestnosť, kam som hodlal zavítať. Zľahka som sa pousmial, prehodil batoh na druhé rameno a pomaličky som vkročil do budovy. Vyšliapal som tú kopu schodov a zastavil sa pred dverami od kancelárie, na ktoré som sa len krátko zadíval. Následne som podvihol ruku, trikrát zaklopal a počkal iba pár sekúnd, načo som aj bez vyzvania otvoril dvere a vstúpil dnu. Oči som hneď trochu prižmúril, nakoľko to tu bolo vysvietené oveľa viac, ako ostatné časti, cez ktoré som zatiaľ prechádzal, načo som pohľadom padol na Hokage. Často krát som ju zastihol takto, otočenú chrbtom k dverám. Zdá sa, že tu bolo všetko po starom.
"Hokage-sama.." Oslovil som ju, pristúpil trošku bližšie a zľahka sa uklonil, zároveň čo som si už v tvári udržiaval ako-taký menší úsmev. Akonáhle som sa zas vystrel, odmlčal som sa a len ostal hľadieť na Hokage. Popravde, nebolo o čom veľa hovoriť ohľadom môjho výletu. Hlásiť, že som nevidel nič zaujímavé, to bolo samo o sebe nezaujímavé, preto som teda čakal, kým Hokage sama niečo nadhodí. A tajne som dúfal, že to nebude teraz, takto na večer, nejaká formálna téma alebo riešenie nejakých podobne založených vecí. Veľmi som na to náladu nemal, no to napokon často krát pre toto ani nehralo rolu.. No to je fuk, len som kukal a pravou rukou si pridržiaval batoh na pleci, hoc v ňom toho už veľa nebolo. A bolo mi jasné, že po rozhovore tu sa vytratím okamžite k prvému miestu, kde sa bude dať poriadne najesť.

pro **Lucy Rokogu** Tue Dec 09, 2014 11:20 pm

Bylo tu ticho, občas až příliš velké a já vnímala pouze zvuk propisky jezdící po skicáku. Navrhla jsem si pěkný stromeček uprostřed naší vesnice. Yop, byla jsem na sebe pyšná. Teď už jen sehnat někoho, kdo sežene stromeček a postará se o zbytek. Přemýšlela jsem nad tím, jestli z toho neudělat misi pro geniny. Snad je ten stromeček nezabije... Pomyslela jsem si v duchu a pousmála se. Chtělo to ještě nakoupit Vánoční světýlka a bude to koplet hotové.
Při mém dumání nad tím, jak asi bude nádherně vypadat vesnice mě vyrušilo klepání a následný hlas, který už jsem znala. Otočila jsem hlavu na bok a usmála se. Následně jsem sundala nohy z parapetu, otočila se na křesle směrem k Raikenovi, opřela se do křesla, dala nohu přes nohu a založila si ruce do sebe.
"Hmm...už to je celkem delší doba, Namikazéé. Jaká byla cesta?" Měl štěstí, že jsem měla dobrou náladu, takovou tu...přátelsky Vánoční. Pohledem jsem trošku sjela jeho maličkost a pousmála se. Ach jaj, být tím zlým démonem je občas těžké...

pro **Raiken Namikaze** Tue Dec 09, 2014 11:41 pm

Kancelář Hokage - Stránka 2 Tumblr_nbgb3yvJO61tdnwpwo1_500

Chvíľu som mlčky sledoval jej zmenu polohy, načo som len stiahol batoh, oprel ho na zem o kraj stola a rozhliadol som sa po nejakej stoličke alebo proste po čomkoľvek, na čo by som sa mohol posadiť. Pohyb som mal rád, to áno, ale toho státia na nohách som mal na dnes už tak nejak dosť. Kým som ale ešte nevyhľadal žiadny objekt, ktorý by som využil k sedu, zatiaľ som sa hodlal vyjadriť k jej otázke. Prv, než som ale vydal z úst ďalšie slová, som iba podvihol ruku a vystrčil palec hore, hoc môj výraz nebol až tak nadšený.
"Dalo sa to zvládnuť. Hoc, ak by nebolo toľkého kráčania, bol by som tu o dosť skôr." Odvetil som jednoducho, ani nie unavene ale ani sviežo, bol to taký zlatý stred neutrality v odpovedi. Následne som sa odmlčal a prešiel pomaly ku oknu, kde som sa len na okraj posadil na parapetu, otočil sa bokom, aby som sa mohol dívať na Hokage aj na výhľad von, načo som aj tento pohľad začal striedať.
"Stalo sa niečo špeciálne počas mojej neprítomnosti, o čom by som mal vedieť?" Spýtal som sa zvedavo. Ak by také niečo bolo, nerád by som sa s tým stretol náhodou, bolo lepšie to vedieť vopred. Aj keď ma popravde teraz zaujímalo viac to, čo si tam Hokage kreslila na papier než to, o čom som začal hovoriť, ale.. to predsa nebolo treba podotýkať nahlas.

pro **Lucy Rokogu** Tue Dec 09, 2014 11:51 pm

Jeho palec nahoru s neutrálním výrazem pro mě nebyl zrovna znak toho, že by to bylo nejúžasnější. Osobně si moc v této době nedokážu představit jít někam ven. Proto občas tady za stole doufám, že se něco stane. Kdy bych konečně mohla vytáhnout paty z vesnice. Trošku jsem jim to záviděla, ale co už. Já tu měla aspoň klid. Pozorovala jsem ho, kam si sedl, s pousmátím jsem se otočila na židličce zpět směrem k oknu a občas na něj koukla.
"Hmm...málem jsi se stal senseiem dvou nesnesitelně otravných a poměrně roztomilých Uchihů. Pro tvé štěstí sem přišel jeden z Joninu a vzal si je na krk on." Tak trošku jsem popřemýšlela nad tím, jak to asi ti dva malí prcci zvládají.Ale tak, určitě jim to jde. Pokud nepříjdou nejméně se dvěma boulama na hlavě, tak jim je udělám já. Pomyslela jsem si v hlavě, ale hned to vypustila pryč.
"Je mi jasné, že jsi se zrovna vrátil z dlouhé cesty a budeš chtít mít klid, ale potřebuji od tebe, aby jsi sehnal Vánoční světýlka." Andělsky jsem se na něj usmála, ale nepřeháněla jsem ho, až tak dobrá herečka jsem zase nebyla.

pro **Raiken Namikaze** Wed Dec 10, 2014 4:02 pm

Naklonil som hlavu a s trošku zvláštnym pohľadom ju chvíľu prepaľoval. Dostať na krk tím, ešte k tomu dvoch Uchihov.. ne, to ozaj nebolo príliš pre mňa. Aj keď som síce rátal, že ma Hokage aktuálne berie viac ako Jounina než ANBU, čím mi automaticky hrozilo pridelenie tímu, no.. tak nejak som sa spoliehal na svoje šťastie a to, že sa mi určite nepodarí nejaký chytiť na krk! A nakoľko som sa bez snahy zbavil už aj tých dvoch Uchihov, zjavne som mal skutočne právo sa na to šťastie spoliehať!
"To je ale.. um.. škoda, že som nedostal šancu.." Herec som bol síce dobrý, ale presne v tejto chvíli som dbal na to, aby môj predstieraný smútok bol skutočne priehľadný, ľahko priehľadný. A ak by to aj náhodou Lucy nepostrehla, pridal som k tomu ku koncu úsmev, čo by už malo jasne smútok odstrčiť. A ak by aj to nepomohlo, hold.. to by už som potom neriešil. Keď mi oznámila, že budem musieť zohnať svetlá, nie zrovna spokojne som ju zbehol ďalším pohľadom.

Kancelář Hokage - Stránka 2 Tumblr_inline_msmug0Fn0G1qz4rgp

Ani tentoraz jej priehľadný úsmev mi výraz hneď nezmenil, hoc ani som nevydržal moc dlho takto čumieť. Zas som výraz zvoľnil, povzdychol si a zakrútil zľahka hlavou. Kto by to bol povedal, že ma Hokage poverí práve týmto? No tak či onak.. určite som nemal v pláne hneď teraz zmiznúť a zháňať svetlá. V takom prípade ma ani nehlo. Nie, pred sebou som videl len jedlo a posteľ, žiadne nakupovanie a zháňanie.
"Pokúsim sa ich zohnať.. čo najskôr." Reagoval som po chvíli s ďalším ľahším úsmevom, pričom som sa pohodlnejšie oprel o stenu za chrbtom. Síce trochu chladila, ale dalo sa to ignorovať. Založil som si ruky na hrudi a prižmúril som oči, keď som sa zadíval von.
"Ale vešať ich dúfam nebudem ja. Na to teda nervy nemám." Poznamenal som po chvíli ticha. Ozdobovanie.. no, to nebola zrovna činnosť, ktorú by som mal rád. Bol som síce rád za konečný výsledok, ale podieľanie sa na tom som sa vždy snažil maximálne uľahčovať. A tohto prístupu som sa nehodlal len tak vzdať!

pro **Lucy Rokogu** Wed Dec 10, 2014 5:50 pm

Jeho pokus o to zkusit na mě, že má vážně zájem o tým byl celkem dost průhledný. Kdo by taky chtěl mít na krku děti...i když, já bych mohla vyprávět. Mít na krku puberťáka taky nebylo zrovna nejideálnější. Nad touto myšlenkou jsem se vduchu pousmála, ale už to radši dál nerozebírala. Když začalo sněžit, trošku jsem se zamyslela, než mi oznámil, že je zanedlouho sežene. Jen jsem ho propálila svým vražedným pohledem.
"Do zítřka je tu chci mít na stole, jinak nedostaneš Vánoční prémie." Nadzvedla jsem na něj ke všemu obočí, aby vypadalo důvěryhodně, že to myslím smrtelně vážně. Poté jsem si jen povzdechla. To že nechtěl zdobit vesnici mě ještě víc pokoušelo k tomu, mu zrovna tento úkol zadat. Hmm...ne, až tak moc velkou kruelou nebudu. Ale opravdu jsem na to měla chuť.
"Věšet je nemusíš, toho tě ušetřím. Ale budeš mi sem potom muset přivést Denna. Vůbec nemám tušení kde je a je dost možné, že ti bude odporovat. Radši mu řekni, že mu jeho matka vzkazuje, že jestli bude odporovat, uvidí takovej kolotoč rudých očí, že si může začít kopat hrob." Opět jsem se u toho tak poloďábelsky, až nebezpečně usmála, že to mohlo vypadat zvláštně. Osobně jsem jako matka byla ještě víc přísnější než jako Hokage. Hold, rodiče si člověk nevybere. Představa toho, že budou Vánoce a já budu muset nakoupit nějaké dárky jsem se uplně zhrozila a promnula si spánky. Být matkou a Hokage zároveň je celkem vyčerpávající...

pro **Daisuke Senju** Wed Dec 10, 2014 7:25 pm

Přišel jsem sem po docela dosti náročné cestě ale nechtěl jsem to dávat nijak najevo a proto jsem se neustále usmíval. Poté co jsem došel až úplně do nejvyššího patra budovy Hokage, konečně jsem uviděl její kancelář. Opatrně jsem přišel až ke dveřím a poté jsem taktéž opatrně zaklepal. Poté jsem si nemohl nevšimnou dvou Anbu(Jakože NPC) jak hlídají ostražitě kancelář, jelikož mě už dobře znali nijak si mě nevšímali spíše mi připadali dosti nervózní ale raději sem od nich odvrátil zrak a trpělivě čekal na Hokegeho pozvání. Úsměv mi rozhodně nechyběl, neustále jsem se usmíval abych na Hokage neudělal špatný dojem. Spíše by mě teď zajímalo kdo tam s ní je, protože jsem za dveřmi slyšel dva hlasy.

pro **Raiken Namikaze** Wed Dec 10, 2014 8:10 pm

Nadvihol som obočie a s akýmsi druhom prekvapenia Lucy chvíľu sledoval. Samozrejme po tej jej poznámke o prémiách. Nakoniec som sa ale nevedel udržať a musel som sa na ňu dívať s menším pobavením, pretože v dnešnom čase bola jej veta, aneb. "žiadne odmeny ak nebudú svetielka!", fakt smiešna.
"Takže žiadne prémie kvôli zbytočným svetlám.. to sa mi vidí ako menšie vydieranie, Hokage-sama." Poznamenal som s nábehom na úškrn, pričom som si podoprel bradu rukou o koleno, keď som podvihol jednu nohu a pokrčil ju akurát tak, aby som sa mohol takto oprieť. Zrakom som pritom začal znova odskakovať na ňu a zas von, a tak stále dookola. Pri zmienkach o Dennovi som sa len pousmial a ďalej hľadel svojím smerom, pričom pohľad som na ňu prehodil až v momente, čo dokončila poslednú vetu.
"Myslím, že žiadne hrôzostrašné odkazy nebudú nutné. Na presun niekoho druhého, nútený či dobrovoľný, som priam stvorený." Poznamenal som, aj celkom hrdo, vzhľadom ku situácii a potichu som sa zasmial. Zároveň som lenivo zašmátral rukou v kapse a po chvíli vytiahol jeden zo svojich upravených a špeciálnych kunaiov, ktorý som položil Hokage na stôl a zas sa usadil do pôvodnej polohy. Viac som k tomu nepovedal. Mne stačil dotyk a druhá osoba bola väčšinou tam, kde som chcel. Takže to mohla chápať takto. Nakoľko však zaznelo klopanie, odmlčal som sa, krátko pozrel na dvere a následne pozrel zas na Hokage, ešte nejakú chvíľu mlčiac ďalej.
"Kľudne si to vybavte, akoby som tu nebol.." Zamumlal som, oprel hlavu o stenu, zavrel oči a začal na tento moment oddychovať...

pro **Lucy Rokogu** Wed Dec 10, 2014 8:40 pm

Opět jsem na něho hodila pohled s obočím nahoru. Vydírání? Viděl on někdy moje způsoby vydírání? Musela jsem se zasmál. Kdybych ho měla vydírat, už by to psychicky i fyzicky nezvládal.
"Vydírání? Ohohooo, Raikeníčku, očividně jsi nikdy neviděl moje způsoby vydírání." Usmála jsem se na něj, což jsem neměla vážně ve zvyku, se na kohokoliv usmívat, pokud to zrovna nebyl v lepších případech můj syn. Věděla jsem moc dobře, jakými schopnostmi oplývá a proto jsem tímto úkolem pověřila právě jeho. Bylo mi jasné, že ho tu budu mít ani ne do půl minutky. V moment, kdy jsem ale chtěla něco dodat, jsem uslyšela někoho za dveřmi. Proto jsem se zase hned zasunula ke stolu, kunai si upravila před sebe a povzdechla si.
"Vstupte!"

pro **Daisuke Senju** Wed Dec 10, 2014 9:14 pm

Ještě chvíli poté čekám ale nakonec uslyším to pouhé "Vstupte!" Usmál jsem se ještě více a poté opatrně otevřel dveře do kanceláře. Byl jsem nadšený z toho že jsem vyděl po dlouhé době Hokage. Poté co vejdu do místnosti si nemohu nevšimnout ještě jednoho Ninji kterého jsem doposud nikdy neviděl. Bylo to zvláštní jakoby, by tu byla nějaká divná atmosféra, ale což, nedalo se nic dělat a raději jsem šel hned k věci. Zdravím, Hokage-Sama. Přišel jsem se pouze zeptat zda pro mne nemáte nějakou misi. Poslední dobou se hodně nudím, protože skoro žádné nedostávám a proto jsem nečekal a došel přímo za vámi. Zase se více usměji a poté nečinně čekám na její odpověď.

Kancelář Hokage - Stránka 2 Ve97qo

pro **Lucy Rokogu** Wed Dec 10, 2014 11:16 pm

Seděla jsem stále za stolem a když vstoupil do místnosti Daisuke Senju s příjemným úsměvem, tak jsem kývla hlavou s pousmáním. Když jsem si vyslechla, z jakého důvodu to je, moje podvědomí reagovalo asi ve stylu...Proč sem každý chodí jen s požadavkem o mise! To mi nikdy nikdo nemůže přinést třeba kakao sakra? No, moje myšlenky proudili co sekundu.
"Nooo, zkusím něco najít..." Vytáhla jsem šuplík a z něho vytáhla složku s misemi. Většina byla pouze pro týmy a pro samostatné shinobi pouze na ranku genina a chuunina. Ale zkoušela jsem hledat dál.
"Mám tu jednu B-rank misi, pokud by jsi měl zájem. Je potřeba před Vánocemi nakoupit nějaké vybavení pro jednotky ANBU a joninů. Takže by jsi musel jít to Matashibanovýho kostela. Bydlí tam starší pán, který zásobuje naší vesnice. Je dost možné, že tě ale bude zkoušet. Není zrovna moc milý...Poté tu mám mise nižšího ranku, který si spíš žádám já. Jako je třeba nákup Vánočních světýlek a výzdoba naší vesnice a podobné věci týkající se těch mizerně přesladkých Vánočních blbůstek." Ppousmála jsem se na něj a čekala, co si vybere.

pro **Daisuke Senju** Thu Dec 11, 2014 7:27 am

Poté co jsem vešel do místnosti jsem si všiml Hakogeho úsměvu, byl jsem moc rád protože jsem moc často neviděl Hokage se usmát. Poté mi odpověděla na mou otázku, stylem "Nooo, zkusím něco najít. Poté začala svou levou rukou hrabat do stolu kde měla opravdu MILIONY, papírů a různých svitků. Možná by si měla přece jenom trochu uklidit. Můj výraz v tuto chvíli byl k nezaplacení. Ale hned co se zase otočila na mě z nějakými papíry, můj výraz na vše kolem se rychle vrátil do normálu. Jedna B-rank mise a poté nějaké menší. Samozřejmě že jsem ihned začal uvažovat o B-rak misi proto jsem odpověděl hned co Hokage domluvila. Rád si vezmu B-rank misi, a také slibuji že vás jen tak nezklamu, Hokage-Sama. Neustále jsem se usmíval a čekal co mi Hokage řekne.

pro **Lucy Rokogu** Thu Dec 11, 2014 8:14 am

Když souhlasil s B-rankovou misí, vytáhla jsem její spis a položila si ho na stůl. Zbytek šložky jsem zase dala zpět do šuplíku a vytáhla si i propisku. Něco jsem do papíru zapsala, konkrétně Daisukeho celé jméno a techniku označila jako v průběhu.
"Dobře, dobře. To doufám, že mě nezklameš, jinak platí to stejné co pro Raikena. Žádné Vánoční prémie." Mrkla jsem na něj, dala mu svitek s informacemi a požadavky pro pana Matashibana a už jsem k tomu chtěla říct pouze jediné.
"Přeju hodně štěstí." Podívala jsem se na Daisukeho a popřála mu hodně štěstí. Když už by odešel a neměl žádné otázky, otočím se zpět směrem k oknu na Raikena.
"Hlavně mi tu prosím tě neusni, nebo probuzení nebude nejúžasnější." Povzdechla jsem si a koukla se opět ven. Chce to pauzu, fakt.

pro **Raiken Namikaze** Thu Dec 11, 2014 12:47 pm

Aj keby som to mal v pláne, len ťažko by sa mi tu zaspávalo. Potreboval som vážne ticho, ak som mal väčšinou niekde zaspať, česť výnimočným situáciám, no a.. tu zrovna to ticho zatiaľ nebolo. Takže hoc som oči držal zavreté aj napriek tomu, že tu už bola návšteva, stále som bol hore a len tak jedným uchom vníma rozhovor, ktorý ma vlastne rušil, no ale to bol iba môj problém, nakoľko zaspávať na okne je skutočne blbý nápad. Až ku koncu ich rozhovoru som zas oči otvoril, viditeľne už trošku ospalejšie ako prv a prebehol som nimi na moment k Daisukemu. Nič nehovoriac som sa ale hneď pozrel na Hokage a mierne sa pousmial.
"To by som si nedovolil." Reagoval som na jej poznámku a poškrabal sa vo vlasoch. Zjavne mi nevadil už ani chlad od okna a steny. Zazrel som, že sa aj rozsnežilo, no nejako som sa k tomu neozval žiadnou reakciou, len som to mlčky chvíľu sledoval a nakoniec zase pozrel na Hokage.
"Mimochodom, vaše vydieracie spôsoby poznám, preto som ich v tomto prípade nazval len ako menšie vydieranie." Podotkol som s úškrnom. Ak som správne začul, tomu Daisukemu dala rovnakú podmienku ako mne, hoc úroveň misie bola viditeľne o čosi vyššia než ta moja, čiže by som to mohol brať i tak, že je to nefér. No ale.. po tej ceste sem.. komu by sa chcelo rozoberať takú nepodstatnú vec? Obaja sme vedeli, že to stihnem zohnať, tak načo to ďalej riešiť. Teraz som sa navyše ozval už len z menšej provokácie, keď som si dovolil podotknúť a vlastne "opraviť" Hokage, aby ma správne pochopila.

pro **Lucy Rokogu** Fri Dec 12, 2014 9:11 am

Tak nějak jsem poznala, že když je tu hluk, nebude moci usnout. To já naopak skoro ani nespala, nevím. Občas jsem to ani nepotřebovala a jela na kafi strašně dlouhou dobu. Poté jsem se podívala na odcházejícího Daisukeho. Nějak jsem nechtěla věřit tomu, že by si to nedovolil. To víš že jo. Kdyby tu byl klid, tak chrníš jak nemluvně. Povzdechla jsme si vduchu. Poté jsem začala schovávat veškeré papíry co tu byli, vzala si kagát a složila pečeť. Kage Bunshin no Jutsu Vedle mě se objevil můj klon a já si vzala ještě šálu.
"Hmm...Ani bych neřekla. Moc mě neštvi, jinak tě obdařím omezující technikou na chakru a už si ani neškrtneš." Nadzvedla jsem opět obočí, myslela jsem to vážně.
"Budu muset na chvilku odejít.." Jeho kunai jsem si dala ke kunaim a koukla na něj stylem, že jestli chce, může jít semnou.

pro **Daisuke Senju** Fri Dec 12, 2014 1:50 pm

Poté co mi dá Hokage svitek z misí, nijak se nezdržuji a ihned odcházím. Poroučím se, Hokage-Sama. Brzy se opět uvidíme. Usměji se a poté neprodleně odcházím pryč.
//Přesun

pro **Raiken Namikaze** Fri Dec 12, 2014 7:41 pm

Nadvihol som iba jedno obočie a ostal sa na Hokage kukať výrazom "srsly?". Na to, že sa len pred momentom na mňa usmiala, bola zrazu zas veľmi rýchlo.. um.. nazvem to nepríjemná. Ah, znova som asi raz porozumel tomu, že ženám je ťažké rozumieť a len nad jej slovami pretočil očami, pre istotu tak, aby to nevidela, nech nevybuchne od zlosti, ak už bola v tej fáze nálady. Vstal som, natiahol sa po batoh a hodil si ho na plece. Bol som síce dosť naľahko oblečený, čo ma zrovna netešilo vzhľadom k počasiu vonku, ktoré bolo viac než len chladné, no ale čo už. Zneutralizoval som výraz, nakoľko ma nejako prešla chuť na debaty a otočil sa k Hokage.
"V tom prípade miznem na oddych. Zajtra sa hlásim, aj s tými svetlami." Prehodil som len tak, aby vedela a s úctou som sa uklonil. Následne som sa, tentoraz už trošku nasilu, pousmial a voľnou rukou spravil jednoduchú pečať. Po nej som sa vyparil priamo domov, miznúc v obláčiku dymu. Na dnes som toho mal už akurát, únava ma doháňala a ja som sa jej hodlal už každú chvíľu vzdať.

~Presun~

pro **Lucy Rokogu** Fri Dec 12, 2014 10:16 pm

Kývla jsem na souhlas. Oddych si zasloužil, po té cestě. Já jsem jen nařídila klonovy, co má a co nemá dělat, i když to byla součást mě a byla jsem si jistá, že to zvládne. Před odchodem jsem dala cedulku na dveře o oznámení, že je tu můj klon, který vše zařídí. Poté jsem si zapla kabát a odešla pryč.

Přesun

pro **Yori Senju** Sat Dec 13, 2014 9:23 pm

ANBU ROOT

Přišel jsem do budovy, kde má sídlit Hokage. Vyšel jsem schody a stál před dveřmi, na které jsem zaklepal. Klasicky jsem měl černý plášť a černo-červenou masku.

pro **Lucy Rokogu** Sun Dec 14, 2014 4:57 pm

Klon

Seděla jsem za stolem a přehrabovala se v té hromadě papíru co tu byla a doufala, že vrzy budu mít padla, ale v tom někdo zaťukal na dveře a mě nezbývalo nic jiného, než slušně plnit svou práci Hokage.
"Dále!" Křikla jsem to stylem, aby to člověk ze dveřmi dostatečně slyšel. Samozřejmě že jsem to ale nechtěla nijak extra přehánět.

pro **Yori Senju** Sun Dec 14, 2014 7:24 pm

ANBU ROOT

Vešel jsem do kanceláře " Dobrý-den Hokage-Sama, Yori-Sama vám posílá dopis " Natáhl jsem se směrem k Hokage a podal jí dopis. Čekal jsem co mám vyřídit.

Střežení hranic-Hokage:

pro Sponsored content