Daisuke Senju [JOUNIN]

Pohlaví

Muž

Datum narození
27.6.

Věk

16

Vesnice

Konohagakure no Sato

Hodnost

Jounin

Klan

Senju

Kekkei Genkai

Skvělé ovládání a manipulování s abnormální chakrou + nadměrné IQ



Jeho chování je poněkud velmi mírumilovné, nikdy neublížil ani mouše natož tak člověku. Má velmi rád společnost přítel jak kluků tak i žen. Poté se velmi zavázal k hudbě, miluje když někde uslyší pár tónů nefalšované hudby. Proto se také už v pěti letech rozhodl, že se naučí na nějaké hudební nástroje hrát. Hraje na příčnou flétnu a bez ní neudělá ani krok. Jeho milost, láska a hudba ho dovedly až k jedné větě která ho napadla jednou večer když si jen tak hrál. Ta věta zní takhle "Jestli se láska živí hudbou, hrejte až do přesycení ! Když někde uvidí zlo či nenávist okamžitě řekne tuto větu a poté začne hrát na svou příčnou flétnu.

Vzhled
Do +dveří vejde muž větší a štíhle postavy. Na první pohled vypadá dosti zle ale je to právě naopak, je hodný a také se moc usmívá. Má delší černé vlasy které krásně lemují tmavší modré oči. Na sobě neustále nosí Jouninskou vestu kterou poměrně nikdy nesundává.

Podstata

Füton(Objeven), Suiton(Objeven)



Ninjutsu - 5
Taijutsu - 4
Genjutsu - 0/5
Inteligence - 4,5
Rychlost - 4,5
Síla - 4
Chakra - 4,5
Ruční pečetě - 4



E-Rank

5 - Základní


D-Rank

Shunshin no Jutsu "Technika problesknutí"

Kage Shuriken no Jutsu "Rozdvojení Shurikenů"

Kuchiyose Tobidougu "Přivoání svitků ze kterého vyvolám mnoho zbraní"

C-Rank

Suiton Mizu Rappa "Větší množství vody vypuštěné z úst"

Suiton Mizusen "Paprsek vody vypuštěný z rukou"

Suiton Kokuu no Jutsu "Toto jutsu způsobí, že začne pršet olej, který se pak může zapálit. Toto jutsu se používá spíše na zničení lodí nebo zapálení domů, v boji ovšem moc účinné není."

B-Rank

Kage Bunshin no Jutsu "Stínové klony"

Suiton Suikoudan no jutsu "Ninja vytvoří z vody žraloka a ten zaútočí na nepřítele."

Suiton Mizu Kamikiri "Vytvořím na konečcích nohou vodu, potom šlápne na zem a voda vystřelí na nepřítele. Tato technika je tak silná, že rozsekne i kámen."

A-Rank

Suiton Mizujinheki "Suiton Mizujinheki je jutsu, které využívá element vody.Voda se rozprostře kolem tebe a chrání tě a ještě k tomu de proti nepřítel velký proud vody, který ho bez problému odhodí."

Suiton Kaihoudan "Z úst vystřelí vodu, která zasáhne nepřítele. Je to opravdu silný proud vody !"

S-Rank

Suiton Suishouha "Vytvoří obrovskou vlnu, kterou zaútočí na nepřítele."

1. Část
27.6.

Odehrával se den 27.6. a v Konožské nemocnici se narodilo další malinké děťátko. Pro mnohé z mé rodiny to byla opravdová sláva, nikdo se v tenhle den nemračil ani žádné falešné úsměvy, nebyl to den jako každý jiný, narodil jsem se totiž já Daisuke Senju. Měl jsem hodně bratrů a sester ale hodně jich umřelo při plnění mise či zdravotních problému. Jediný kdo přežil jsem byl já Yori(Můj starší bratr) a má sestra samozřejmě mí rodiče. Byly mi teprve dva roky co jsem řekl první slůvko, každý z rodiny očekával že řeknu máma nebo táta ale u mě to bylo jinak, moje první slovo bylo "Yori" není divu že jsem řekl tohle jako první slovo protože Yori se mnou trávil nejvíce času z mé rodiny. Yori si se mnou hrál, dováděl, vymýšlel různé srandičky a taky jsme se kvůli tomu někdy dostali do pěkných malérů. Doteď si pamatuji jak jsme namalovali naší matce i otci knírek pod nos a poté se ráno podívali do zrcadla. Byly jsme za to řádně potrestáni ale naštěstí nám otec a matka nedávali tvrdé tresty. Mě bylo pět a jelikož moji rodiče věděli že se obzvlášť váži k hudbě na moje narozeniny mi koupily příčnou flétnu, na kterou se začal učit hned hrát. Rodiče mi najali soukromého učitele na hudbu , a proto jsem to měl o to snazší. Když jsem se něco naučil okamžitě jsem to šel zahrát nebo spíše předvést Yorimu aby viděl jak se neustále zlepšuji a jednou budu stejně dobrý jako on, Yori mi vždy moc fandil a povzbuzoval mě. Byl jsem vždy moc rád že mám takového bratra který za mnou stojí a kdybych byl v nejhorším vždy se za mě postaví. Ale čas utíkal jako voda a mě bylo už sedm let, rodiče mě přihlásili na Akademii kde se malí Ninjové učí ty nejzákladnější techniky a trénují je na to aby se později mohli stát Geninem. Mně šlo všechno velmi dobře protože jsem měl moc dobrého učitele jak na Akademii tak i doma. Kdo mě cvičil doma ? Ano byl to Yori, jak už jsem totiž jednou řekl že se mnou tráví hodně času tak jsem nemyslel jenom poflakování se a vymýšlení všelijakých lumpáren ale hlavně trénování. Také jsem si začal pomalu uvědomovat že bych měl začít pomalu trénovat svoje Kekkei Genkai co jsem se mohl naučit za pomocí dvou živlů jménem Suiton a Doton a z toho by vzniklo Kekkei Genkai Mokuton. Co je to Mokuton ? Myslím že to všichni moc dobře víme ale raději to vysvětlím. Mokuton neboli dřevo ovládne ninja poté co se naučí mísit dvě rozdílné chakry... Chakru vody a chakru země. Poté co se tohle naučí plně ovládne, získá schopnost ovládat Mokuton. Ale to už jsem úplně vedle a proto popojdeme trochu zpátky. Tak tedy, začal jsem s tvrdým tréningem a postupně jsem se zdokonaloval více a více. Uběhl rok, já jsem neustále "kysnul" na Akademii už mě to tam moc nebavilo ale neustále jsem byl rád že se mohu něco přiučit, ovšem byla tu i jedna špatná zpráva. Jednou když jsem seděl doma a četl si jednu moc zábavnou knihu, tak ke mě přišel bratr a sedl si vedle mne. Neustále se na mě díval a poté jsem se ho zeptal co se stalo. Odpověděl mi velmi krátce a ze smutkem v očích. Suke, n-náš otec je.. Mrtví. Nemohl jsem tomu uvěřit a proto jsem se úplně zarazil. Upustil jsem knihu a objal bratra velmi silně. Nic jsem neříkal protože jsem neměl absolutně slov. Vlastně nejhorší na tom všem bylo že jsem tak částečně ztratil svého bratra od té doby skoro z nikým nemluví ale nevzdávám to a neustále se ho snažím přimět aspoň k úsměvu. Ostatně, mě také dlouho trvalo než jsem se hodil do klidu, na tyhle věci nejde jen tak zapomenout ale i přes to že jsem svého otce miloval, jsem se donutil být opět normální a na všechno bíle a né černě. Otec by si to takhle nepřál, ale Yoriho to zasáhlo natolik že naprosto odvrhl svojí rodinu, vidím ho jen zřídka a proto je mi po něm hodně smutno, život bez Yoriho je strašná nuda a proto mi neustále něco chybí jako bych byl jen poloviční. Po dvou letech jsem úspěšně skončil Akademiíjské zkoušky a stal se prvotřídním Geninem. Ale zjistil jsem že i tvrdá tréning který jsem podstoupil mi neumožní ovládat Mokuton.

2. Část
28.12.

Tak moje cesta životem poté co jsem se stal Geninem probíhala asi takhle. Do týmu jsem se dostal z dvěma chlaci první se jmenoval Yuki, byl velmi odvážný do všeho šel po hlavě a neustále chtěl něco dělat. Druhý chlapec se jmenoval Sai, Sai byl poněkud hodně plachý a hlavně strašně arogantní vůči ostatním dětem, když na něho někdo mluvil prostě dělal že ho absolutně neslyší. Celou dobu jsem říkal že se mu to jednou vymstí, ale zároveň jsem nechtěl být škodolibý a proto jsem radši vždy držel jazyk za zuby o se ho týkalo. Bylo mi jedenáct a dozvěděl jsem se že můj bratr nás nejspíše nechce vídat a proto si bere mise navíc, docela dosti mě to mrzelo protože jsem ho měl rád více jak cokoliv jiného, ostatně jsem mu to nemohl vyčítat né každý nese smrt vlastního otce pozitivně a proto jsem ho nechal jít vlastní cestou, a navíc jsem ho stejně nemohl vídat protože nám Hokage dávala mnoho misí aby jsme se posunovali dál. Jednou jsem dostal A-Misi, měl jsem nějakou dobu sledovat Jednoho Ninju z naší vesnice Hokage se nějak nezdál a proto jsem to měl za úkol. Samozřejmě jsem tuto misi neodmítl protože právě tato mise mě mohla posunout o hodně velký kus dále. Tak jsem tedy začal s misí sledoval jsem Ninju déle jak čtyři měsíce, neustále jsem se držel rozkazů které zněli asi takhle. Neudělat žádný rozruch ! Ninja nesmí zjistit že si špeh ! Sleduj ho ať jde kamkoli ! Především sleduj jeho chování a jeho rozhodnutí, kdyby se cokoliv stalo okamžitě to hlas ! takhle zněli rozkazy od Hokage. Jak jsem tak vše sledoval ukázalo se že Ninja je velký dobrák, avšak i on měl nějaké chyby, občas zapomínal co má vyřídit či obstarat. Po čtyřech měsících mise konečně skončila bylo to velmi náročné, byl jsem hodně unavený z dlouhé cesty a hlavně z tak náročné mise. Neustále mi šlo o krk protože Ninja nevěděl nic o tom že špehuji a kdyby něco prasklo nejspíše by mě zabili. Rodiče respektive matka na mě byla velice pyšná, neustále jsem jí připomínal bratra a proto mě velmi hýčkala a neustále pro mě něco dělal dokonce aji když jsem se jí o nic neprosil. Její starost o mě mi pomalu začala přerůstat přes hlavu a proto jsem byl také co nejméně doma a bral jsem si mise navíc ale bylo mi jí moc líto, byla sama už skoro nikoho neměla nemohl jsem jí takhle vidět a proto jsem řádně poučil mojí sestru. Musíš na mámu dávat pozor je to jasné ! Nenechávej jí osamotě nechce být sama ! Sestra jen přikyvovala a zanedlouho se z nich stála opravdu dobrá dvojice. Já měl teď více času pro sebe a hlavně na cvičení. Za nedlouho jsem dostal další misi nebyla nijak náročná ale uprostřed té mise se něco zvrtlo. Někdo na nás zaútočil nějací neznámi Nijové. Byly opravdu dost silní a mojí spolubojovníci neobstáli ani chvíli. Naštěstí jsme měli poblíže Senseie který nám přišel okamžitě na pomoct teda spíše už jen mě. Když jsme proti nim bojovali poprvé jsem použil své Kekkei Genkai v boji a společně jsme je porazili. Když jsem došel do vesnice a poté do kanceláře odevzdat splněnou misi ti dva spolubojovníci už leželi v nemocnici. Hokage mě chvíli poslala za dveře a tak jsem čekal. Nic jsem neslyšel ale nejspíše se bavili o něčem důležitém a proto jsem se zachoval správně a neodposlouchával jsem je. Poté si mě zase zavolala dovnitř a podala mi kus pergamenu smotaného do ruličky. Vypadal úplně stejně jako ten co jsem dostal když jsem se dostal na pozici Genina. A bylo to tam !! Né pozice Genina ale Chuunina ! V tu chvíli mě málem kleplo zase jsem byl o něco dál, zase jsem se mohl přiučit něco více ! A tak skončila moje cesta Genina a začala úplně nová... Cesta Chuunina !!

3. Část
7.9.

Neustále jsem se cítil více jak dokonale, byl jsem na sebe čím dál tím více pyšný ale zklamání z bratrového smutku a to že se s námi nestýkal bylo více jak hrozné. Moc se mi po něm stýskalo ale už jsem byl skoro dospělí a proto jsem raději byl více chlapem a nedával jsem moc najevo můj smutek. Ovšem se snažím svého bratra neustále naleznout nebo spíše zastihnou a prohodit s ním aspoň pár slov o tom jak se vůbec má. Každý den jsem trénoval a povzbuzoval se avšak zanedlouho jsem se naučil zcela bezchybně na příčnou flétnu. Hrál jsem rodině, přátelům, a také na otcově hrobě. Neustále jsem s ním mluvil a domníval se že mě určitě slyší a někdy mi i odpoví ať je to jakýmkoliv způsobem. Hodně jsem se také zdokonaloval v mých podstatách, už jsem uměl i ty nějaké techniky a proto jsem měl v sobě naději ještě větší. Jednoho dne na tréningovém poli mě něco napadlo. Stanu se Hokagem ! A změním celou vesnici v lepší !. Možná to byla hloupost ale bylo to tak. Chtěl jsem dohnat svého bratra no né ? Musel jsem se prostě stát Hokagem za každou cenu ! Jednou když jsem přišel domů jsem ucítil velkou bolest v břiše, poté na na hrudi a také v nohách.. Okamžitě mě zavedli do nemocnice a když mě vyšetřovali zjistily že jsem ohromě vyčerpaný a měl bych si alespoň na celí týden odpočinout od tréningu prostě jen takové to polehávání a nicnedělání. Doslova jsem se zhrozil když mi tohle řekli ale nedalo se nic dělat. O týden později jsem šel okamžitě trénovat a co se nestalo. Uviděl jsem svého bratra jak tam jen tak sedí a kouká na cvičiště kde nikdo není. Když jsem na něj zavolal, sice se otočil ale v mžiku zmizel. Myslel jsem si že už mě úplně odepsal nebo mi nechtěl nic udělat co já vím ale prostě zmizel. Bylo mi čtrnáct ale ještě stále to bylo těžší než kdy jindy. Tolik zklamání najednou, měl jsem pocit že se zhroutím proto jsem raději nijak netrénoval a odešel jsem domů.. Když jsem přišel domů, okamžitě jsem šel do svého pokoje a začal "brečet". Posledních pár dní mi bylo všechno jedno, nevěděl jsem co mám dělat.. Tak moc se mi stýskalo po bráškovi. Ale musel jsem se vzchopit a proto jsem dělal vše co mám rád aby jsem se co nejvíce rozveselil, proto jsem neustále hrál na svou flétnu a poté mě něco napadlo, moje moto. Jestli se líska živí hudbou, hrejte až do přesycení ! Od té doby když jsem někde vyděl zlo či nějakou nenávist vždy jsem si tuto větu zopakoval. Konečně jsem oslavil šestnácté narozeniny a za tu dobu jsem splnil mnoho a mnoho misí a proto mě před nedávnem povýšili na vyšší hodnost. Konečně jsem byl Jounin a skončila moje cesta Chuunina.

4. Část
27.6.

Umm.. Omlouvám se ale k jouninovi nemám skoro vůbec co napsat jelikož mi je zrovna teď šestnáct let, myslím v této hře tak prosím mohu si tohle už zahrát ve hře ?

Zaměření

Skvělé ovládání a manipulování z nadměrnou chakrou - znamená to že se dokáži naučit více a mnohem silnějších technik a díky mému nadměrnému IQ.

Zbraně
Katana - Výborný
Kunaie a shurikeny - Výborný
Výbušné lístky - Dobrý
Na konci flétny mám uvázaný nůž je velmi z tvrdého kovu takže s ní i někdy bojuji. - Výborný[/font]