Tabitha Yotsuki

pro **Tabitha Yotsuki** Tue Dec 16, 2014 12:32 am

„Lepší shořet než vyhastnout!“

Narozena: 16.12.
Pohlaví: Žena
Věk: 20
Krevní skupina: B+

Klan: Yotsuki
Vesnice: Kirigakure
Hodnost: Oinin
Podstata: Raiton, suiton
Kekkei genkai: /

VZHLED:

Jak je jistě patrné, Tabi je hnědovláska. Dřív své vlasy naprosto nenáviděla, ale postupem času se s nimi nakonec smířila. Po způsobu života svých rodičů s nimi jen málokdy nějak zásadně manipuluje, nechává si je v zásadě dlouhé a neuspořádané. Její oči mají barvu někde mezi popelavě šedou a blankytnou, i když Tabi s oblibou prohlašuje, že jsou prostě modré. Při bližším kontaktu budete mít možnost zjistit to sami, protože tak, jak si je Tabi sama sebou jistá, jsou jisté i její oči, kterými vás bude celou dobu nemilosrdně sledovat. Nicméně právě z nich se dá nejlépe zjistit její rozpoložení, protože jen v nich neumí skrývat radost, smutek nebo cokoliv, co zrovna prožívá. Dodnes, i když už příliš neblázní, v nich má takovou tu nebezpečnou jiskru evokující nějaké průšvihy.
Tabi má na svém těle několik tetování a taky piercing v jazyku, který si nechala dát ve své nechci-být-hipie éře. Ne, že by to někomu na potkání vykládala.
Tabi má zhruba 170 cm, což z ní činí průměrně vysokou dívku. Je poměrně drobná a hubená, což je spíš jen zdání, protože její tělesná kostrukce musí odolávat velké síle, protože Tabithino zaměření je taijutsu.
Ve většině případů se Tabi usmívá, upřímně, leč některé zvyky a vzorce jejího chování jí naivní dětský úsměv trochu pokřivili, takže někdy vypadaná maličko povýšeně. Ne, že by se tak občas nechovala, ale ve většině případů je to jenom obyčejná pohodářka.
Obecně se dá říct, že Tabi není nijak nápadná a v davu celkem klidně splyne.

CHARAKTER:

V Tabi se snoubí cosi z hodné, poslušné holčičky a drzého, protivného spratka. Vážně je jen těžko popsatelné, jaká vlastně je. Primárně se to odvíjí od její nálady. Někdy je ochota sama a během pěti minut ji prostě nedokážete vystát.

Prostě je ještě pořád puberťačka, se kterou to občas pořádně zatočí.
Obecně vzato je docela pohodářka. Dokud se jí nikdo ne**re do života, je v pohodě. To ona prostě nenávidí, když jí někdo poučuje nebo radí, chce měnit její styl života, nebo její chování. Je dost stará na to, aby se dokázala rozhodnout, jak chce žít, ne snad..?
Taky se rozhodně nebojí pěkně nahlas a popravdě říct, co si myslí, i když ty roky v ANBU jí naučili alespoň někdy držet hubu, dělá jí to dodnes problém. Ona prostě neumí držet jazyk za zuby.
I tak ale je jen málo věcí, co tuhle holku dokáže rozhodit. Bere drtivou většinu věcí prostě s nadhledem, jako by jí to prostě nezajímalo. Není to tak, že by si nic nebrala, ale většinou jí věci přijdou příliš zbytečné, nedůležité pro to, aby je řešila. Ráda lidi provokuje, s ničím si nebere servítky, má ráda pozornost, často ironizuje a někdy dokáže být pořádně cynická. Často se do věcí vrhá po hlavě, bez rozmyslu, protože její impulsy jí to prostě řekly.
Jinak je velmi tvrdohlavá, všechno si musí vyzkoušet a sama se spálit, a proto nemá ráda, když ji někdo poučuje. Dokáže být taky pěkně protivná a arogantní a na svůj věk poměrně drzá.
Přesto ctí autority a před leckterými kapacitami má respekt. Problém je, že respekt si u Tabi musíte zasloužit, hodnosti jí absolutně nic neříkají.
Nemá nijaký větší cíl, spokojí se s málem. Má ráda požitky, s oblibou říká, že radši umře mladá s pocitem, že něco zažila, než se o sebe bát. Taky proto si užívá všech neřestí: pije a kouří, sem tam zkusí i něco tvrdšího, střídá kluky jako ponožky.
Málo komu projeví své city, moc lidí jí za to nestojí. Asi by dokázala mít ráda, ale ona prostě nechce, je to pro ni moc velká zodpovědnost a tu ona nemá ráda.
Tab si prostě ráda užívá, nikdy nic neřeší, nikdy neplánuje, prostě žije. Neřídí se pravidly ani cizími názory, dělá všechno tak, aby byla ona spokojená. Trochu sobecké, no tohle zrovna jí nikdy nevysvětlíte.
Je to prostě takový flegmatik, co nemá potřebu se s kýmkoliv hádat, cokoliv řešit, nebo se čímkoliv zabývat. Naopak tomu je ale vcelku optimista a pořád ještě věří v lidskou dobrotu a ninjovskou čest.

BOJOVÉ SCHOPNOSTI:

Tabi se zaměřuje hlavně na využívání raitonových technik a s nimi spojenou rychlost. Moment překvapení využívá hlavně při přímém kontaktu, protože jen málokdo by při pohledu na malou, hubenou holku čekal, jak velkou dokáže disponovat silou. Svou zručnost dokáže využít také při boji s meči. Nejedná se o obyčejné meče, ale o speciálně upravené, by mohli vést výše zmíněný raiton.
Tabi není žádný velký stratég, ani příliš nepřemýšlí, než jedná, do všeho jde po hlavě a na plno a výjimkou nebývá ani boj, což někdy není příliš dobré, protože se dokáže chovat pořádně zbrkle, no někdy může být její nečekaná reakce ku prospěchu akce. Tabi je prostě moc velká volnomyšlenkářka, než aby si plánovala každý svůj krok, což už mělo za následek pár zlomenin.
Život v panenské přírodě jí naučil spoustu užitečných vlastností – venku dokáže být až neobyčejně všímavá – rozeznává stopy, dokáže najít vodu, zná kde jakou rostlinku. Prostě taková malá skautka. V terénu se prostě dobře orientuje a nedělá jí problém přežít. Svou lásku k bylinkám uplatňuje především ve tvorbě různých léčiv, obkladů, ale také jedů, které využívá u svých zbraní.

OBLÍBENÉ/NEOBLÍBENÉ:

Oblíbené:
Tab je taková ta normální, trochu drzejší a přímější dvacetiletá holka. Obecně vzato je celkem nenáročná, ke štěstí jí stačí fakt málo. Někdy jí udělá radost dango, jindy flaška tequily. Má ráda společnost, obklopuje se veselými lidmi a nemá ráda nudu. Nerada to přiznává, ale cítí s přírodou a ráda se do ní navrací. Někdy prostě ocení klid a šimrání čerstvé trávy mezi prsty.

Neoblíbené:
Nemá ráda vážné lidi a vážné situace. Nerada totiž něco řeší a rozebírá. Přijde jí to jako ztráta času, hold ještě úplně nedospěla. Taky celkem nespokojeně snáší, když si někdo stěžuje, život jí naučil přijímat rány s důstojností, což očekává od ostatních.
Jinak se dá říci, že není vybíravá, spokojí se s málem.

TECHNIKY:

S
Raiton Chakura Mōdo
Akurobatto

A
Raiton: Rariatto
Raitoningu Sutorēto

B
Erubō
Raigyaku Suihei
Raigā Bomu

C
Raigyaku Suihei Choppu
Doroppu Kikku

D
Shunshin no Jutsu
Kirigakure no jutsu
Aian Kurō

BODY:

Ninjutsu – 5
Taijutsu - 5
Genjutsu - 3
Inteligence – 3, 5
Rychlost – 5
Síla - 5
Chakra - 4
Ruční pečetě – 2, 5

-------------------------------------------

"Podívej..
Kdybys měl jednu šanci.
Nebo jednu příležitost.
Dostat všechno, co jsi kdy chtěl.
V jeden moment.
Šáhneš po ní.
Nebo jí necháš proklouznout..?"

Tenkrát byla vlahá noc, trocha saké a trávy, objímání stromů i bratrů a sester a někdy k ránu rituální orgie. Ano, přesně tak – neuvážlivě a nezodpovědně začíná její příběh. Tabi se narodila v prosinci, když se všude kolem snášeli chomáčky bílého sněhu. Ne, že by její narození bylo

kdoví jak plánované, ale rodiče její příchod na svět stejně brali jako dar. Své jméno, Tabitha, dostala po jakési bohyni lesa, jež zrovna náruživě uctívali, takže není nic tak divného, že jí samotné přijde dost ujeté.
Jak je patrné, Tabithiny rodiče nebyli ninjové. Naopak v době jejího narození i početí ujížděli na vlně hipie, nebo jak by se to v té době dalo pojmenovat, proto se není čemu divit, že Tabi má kladný vztah ke všemu živému i rostlinnému. Nebylo tomu tak ale vždycky.
Když přišla na svět, žili s rodiči mimo civilizaci jen s hsrtkou dalších členů jakési pochybné sekty, které rodiče zrovna propadli. Ne, že by podobných nesmyslů nezažila v životě víc. Vesnice měli sotva základy, takže se stejně neměli kam hrnou, navíc rodiče zkaženou a chorobnou společnost stejně odsuzovali, takže vyrůstala mimo ni, no nicméně ty první roky jejího života byly krásné.
Zdá se to divné, ale její nezodpovědní, mladí a věčně neuvážlivý rodiče se o ni starali s nesmírnou péčí a od jejího prvního nádechu jí zahrnovali láskou. Dá se říct, že Tabi a starost o ni byla jedna z mála zodpovědných věcí v jejich životě. Už od malička byla velmi podobná svému otci, což bylo nejspíš odpovědné za to, že jen máloco své malé holčičce dokázal odepřít.
Oba rodiče se tak moc snažili, aby jí dali všechno, co potřebovala. S jejich pomocí začala vesele mluvit, ptát se na všechno kolem, chodit a běhat. Běhala hlavně za tátou. Nesčetněkrát vyrážel s prvními slunečními paprsky do lesů s malou Tabi po boku, ukazoval jí všechna zvířata, učil ji hledat vodu, stavět lesní domečky, vnímat stopy a změny lesa. Nejspíš to ani on sám netušil, ale zakořeňoval do Tabi lásku k přírodě. Její matka si zase dala záležet, aby malá věděla, kterou bobuli může sníst, a kterou bylinku na co použít. A Tabi to milovala. Byla v celém táboře jediné děcko, takže neměla žádné kamarády, ale tenkrát jí to nevadilo.

Rostla aniž by byla podrobena nějaké vytříbenější výchově. Matka i otec byly svobodomyslní a nikdy svou dceru do ničeho nenutili. Matka se o to možná párkrát pokusila, ale Tabi byla tátova malá princezna a nakonec stejně bylo po jejím. V té době své mimořádné nadání uprosit tátu o cokoliv si řekla vlastně nijak nezneužívala, protože v té době si ještě mohla dělat, co chtěla, aniž by jí to někdo zakazoval. Nedá se říct, že by její rodiče byli vždy tak úplně při smyslech, takže se není čemu divit, že jako dítě vyváděla pořádné kraviny. Průšvihářka byla konec konců vždycky. Jenže tenkrát její průšvihy ještě nic neznamenali, co by taky mohla provádět v lese.. To se ale mělo brzo změnit.
Když jí bylo sedm let přišel zásadní zlom jejího života. Většina členů oné sekty stárla a život v takových podmínkách, jaké v táboře panovali, už pro ně nebyl únosný. Tehdy se její rodiče konečně rozhoupali a upustili od snu o životě v Green peace stylu. Stárli, možná dospívali a nelehký život uprostřed lesa je začínal zmáhat, takže sbalili sebe i dceru a odstěhovali se do vcelku nové Kirigakure. Tabi byla u vytržení. Představte si holku, co sedm let žije v dřevěném domku s hrstkou sousedů uprostřed velké vesnice plné lidí. Jo, byl to vážně docela šok.
Snad právě tehdy začala Tabithina změna. Každé dítě má vzor, někoho, podle koho se řídí a koho chce následovat. Malá holka uprostřed vesnice shinobi. Ano, Tabi chtěla na akademii. Nedá se říct, že její rodiče by tím nápadem byli nějak unešení. Ještě nedávno pochodovali s cedulemi „žádné násilí – lásku a mír“ a teď mají svou dceru poslat na akademii pro ninji?! Tenkrát to bylo asi prvně, co Tabi využila svého vlivu a díky tátově přízni si své přání nakonec splnila.
Naivní dívka, veselá a energická si brzy ve třídě na akademii vydobyla statut pohodáře. Děti, ještě nezkažené předsudky, si jí okamžitě zamilovali. Byla zábavná, vymýšlela lumpárny a ke každému se chovala přátelsky a mile. Učení jí šlo naprosto průměrně, ale vždy měla zápal pro věc, vždy chtěla dokázat víc a pohnout se z místa. Nakonec se její nadšení vyplatilo a ona složila zkoušky. Oficiálně byla genin.

Přidělili jí do týmu. Když jí to prvně oznámili, měla radost, protože spolu s ní byli její dva kamarádi. Teprve později se dostavili problémy a to konkrétně tehdy, když si uvědomila, že se jí jeden z kluků líbí. Jasně, bylo jí něco málo přes deset, byla pořád jenom dítě.. ale znáte to. Chtěla se prostě předvést, zaujmout ho, líbit se mu. Začala trénovat. Hodně trénovat. Na holku, co nikdy nemusela nic dělat, celkem výkon, ale sensei byl jejím úsilím tak nadšený, že se rozhodl jí pomoct. A znovu se její snaha vyplatila. Objevila svou podstatu – raiton. Byla první v týmu, kdo dokázal používat element, ale kýžený efekt to nemělo, protože její Vysněný se víc zajímal o kunaie než o holky.
Pomalu začínali chodit na mise. Začínali těmi jednoduchými pro vesnici, které asi žádného naivního genina, který se už vidí jako hrdina vesnice, moc nevytrhnou, ale postupně se propracovali k těm náročnějším a taky začali cestovat mimo vesnici. To už to v rodině začínalo maličko skřípat, protože Tabiini rodiče se stále ještě tak docela nesmířili s tím, že jejich dcera nesdílí jejich nenásilné sklony. Stále ještě ji vychovávali v duchu přírody, i když se oba museli přizpůsobit životu ve vesnici. Ale Tabi si z toho nic nedělala, ona byla šťastná a spokojená.
Ona, i její parťáci byli v celku nadaní, soutěživý a plní elánu. Sensei si je stále pochvalovat, s jakým zápalem trénují a zlepšují se. Taky proto je nakonec přihlásil na chuninské zkoušky. Tabi se tam tenkrát dokonale blýskla, ne nadarmo se tak moc snažila. A onen kluk, Toshi se jmenoval, si jí taky prvně pořádně všiml. To už jí bylo 14 a brala to všechno trochu jinak. Všechno jí až s děsivou dokonalostí vycházelo přesně tak, jak chtěla až se to samozřejmě nakonec muselo pořádně zvrtnout.

Jako dcera hipíků v důchodu byla přece jen určitým způsobem poznamenaná. Byla prostě jiná. A to děti, zvláště ty pubertální děti s nějakejma nevyřešenejme komplexama nemají rády. Začalo to tak nějak nenápadně, ale postupem času to začínalo až s udivující rychlostí gradovat. Nejdřív se začínali tiše chichotat jejím ručně šitým oblečkům, které pro ni máma s takovou láskou šila, pak jejím věčně neuspořádaným vlasům, potom jejímu souznění s přírodou a nakonec i jejím rodičům. Tabi, zvyklá být miláčkem každého, to nesla dost špatně. Vyvrcholilo to ukončením se jejího neexistujícího vztahu s Toshim, který začal chodit s jednou z jejích šikanátorek. Tehdy se rozhodla pro změnu. Začala se jinak oblékat, ostříhala si vlasy. Začala se sházet s jinými lidmi. Začala se prostě chovat jinak. Nechtěla být dcera „těch trhlých“ rodičů a chtěla být normální.
Dospívala a puberta s ní házela ze strany na stranu. Hádala se s rodiči, utíkala bez dovolení z domu, tajně kouřila v zapadlých uličkách, tahala se s klukama, byla drzá na každého, kdo se jí pokusil říct něco, co se jí jen trošičku nezamlouvalo. Průšvih střídal průšvih. Zkrátka děťátko k zulíbání. A to nejdřív chtěla jenom zapadnout.. Tabi se prostě vymkla kontrole. Zákazy, příkazy, prosby, domlouvání. Už nic nepomáhalo. Vracet se zase k poslušnosti a omezování se téhle rebelce pramálo chtělo. Otec neměl srdce své princezničce cokoliv přísně a striktně vymezit, a tak se v řádění jednoduše pokračovalo. Z dříve hodné, milé dívky se stával pěkný parchant. Navíc přibývalo stále více náročnějších misí a tím i stále více hádek. Nemůžete se divit, zatím co její rodiče někde hlásali nezávislost Tibetu a cestu k vzájemné lásce, jejich milovaná dcerunka někomu nakopávala zadek. Trochu střed zájmu, co říkáte?!
Nicméně aby se neřeklo, že Tabi byla až takový spratek, jakým ve skutečnosti asi stejně byla, stále ještě se plně věnovala svému tréninku a zdokonalování. Jak se začínali, ač neradi, shodovat všichni ti učitelé, kteří si ji navzájem předávali, byla velmi nadaná na ovládání raitonu. Objevila také svou druhou podstatu – suiton, ale primární pro ní zůstával blesk a její stále se zvyšující rychlost. Jako by všechen ten vztek a frustraci nahromadila a vypouštěla na trénincích a misích, kde se jí paradoxně dařilo stále líp a líp. Přihlásila se na zkoušky joninů.
Ne, že by se jí to oba její rodiče nepokoušeli zakázat, ale copak je ona někdy poslouchala? Nepřekvapilo jí, když tam v den jejího triumfu a povýšení nebyli, ale mrzelo jí to. Až nečekaně hodně ji zklamalo, že ti na kterých jí záleží, s ní nesdílí její radost. Tehdy v noci se neskutečným způsobem opila a ještě druhý den střízlivěla na sedačce cizího bytu kohosi, koho si za boha nedokázala vybavit.

Když potom dorazila domů s tou úžasnou novinkou a alkoholovým odérem za zády, strhla se strašlivá hádka. Tlačili na ni, aby skončila se svou kariérou ninji, aby se odprostila od všech těch zlozvyků, kterým propadla, aby se s nimi vrátila zase do lůna přírody a byla zase ta hodná, poslušná Tabitha. Jenže to ona nechtěla. Ona na sebe byla hrdá.
Řekla pár slov, kterých dodnes lituje, až jí táta vrazil facku a oznámil, že ho zklamala. Její táta, ten který jí nikdy neřekl nic špatného, ať dělala cokoliv. Cítila se tak ukřivděně a zoufale, když sledovala, jak v tichosti mizí z jejich společného bytu. Ten den se už nevrátili, ani ten další, ani nikdy potom. Odešli z jejího života.
Nejdřív byla naštvaná, potom veselá. Konečně je neměla za zadkem a mohla si dělat, co chtěla, aniž by jí pořád připomínali, jak cigaretový kouř škodí ovzduší a ropa tučńákům. Užívala si to, tu volnost, jenže postupem času jí začal sžírat pocit viny. Stýskalo se jí. Jenže byla hrdá. Až moc. Nevěděla, co dál se svým životem, ale co věděla bylo, že tahle to dál už nejde. Rozhodla se oddělit tuhle část svého života a začít s novým.
Vstoupila do ANBU. Bylo to nejspíš jedno z jejích neuvážlivých rozhodnutí, ne že by v některých věcech svým rodičům nebyla podobná. Možná toho ze začátku litovala, ale zvykla si. Konečně si trochu utřídila myšlenky, protože její rozmazlenou povahu jí tady rozhodně nikdo netoleroval. Ne, že by se tak úplně změnila, ale zklidnila se. Naučila se poslouchat rady, myslet, než něco řekne, naučila se ovládat svoje emoce. Kdo by jí znal, věděl by, že se zase vrátila ke svému starému, dobrému já, okořeněnému trochou té drzosti a svévole.
V ANBU si taky našla novou přítelkyni, i když takhle by se navzájem asi nenazvali. Maemi byla její spolubydlící. Chladná, ignorativní a podle Tabi pěkně protivná. Ale zkuste s někým žít pár let v kuse. Obě se sice pořád tváří, že se nesnáší, ale nějaké pouto mezi nimi už prostě je.
Dalo by se říct, že Tabi začíná konečně ve svých dvaceti letech dospívat, i když geny jsou stejně pěkná svině..

-------------------------------------------------
Snad je vše v pořádku:))

pro **Yoru** Wed Dec 17, 2014 6:52 pm

Všetko sa mi zdá v poriadku, až na tie jedy ^^ myslím, že by bolo lepšie, keby si napísala, aké používaš a tie, spoločne so svojimi technikami spíšeš, nech sa na to Rei pozrie, hai? ^^

pro **Tabitha Yotsuki** Wed Dec 17, 2014 8:47 pm

Samozřejmě^^

pro **Yoru** Wed Dec 17, 2014 9:06 pm

Tak potom, POVOLENÉ ^^

pro Sponsored content

Tabitha Yotsuki

Tabitha Yotsuki

Re: Tabitha Yotsuki

Re: Tabitha Yotsuki

Re: Tabitha Yotsuki

Re: Tabitha Yotsuki