Sakuma Uchiha [GENIN]

pro **Sakuma Uchiha** Thu Dec 04, 2014 11:20 pm

Jméno a přezdívka: Sakuma Uchiha

Pohlaví: Muž

Datum narození: 24.12

Věk: 12

Hodnost: Genin

Klan: Uchiha

Kekkei Genkai: Sharingan

(Viz. Sarui Uchiha. Pokud by jste na tom ale trvali, klidně vám tu připíšu prakticky to stejné, co tam má on sám.)

Charakter: Sakuma je na svůj přesně takový, jak se od něj čeká. Není nikterak výjimečný nebo geniální. Je poměrně hravý a hyperaktivní, která jej často dostala do složitých situacích. Je velice citlivý a váží si svých přátel víc jak sebe. Má sklony k závislostem a to nejen k ostatním. Velice rychle si někoho oblíbí a velice těžce se s ním loučí. Právě tato citlivost jej však dělá takovým, jaký je, a proč ho mají lidé v lásce. Není radno se pokusit sáhnout na ty, jež si již stačil oblíbit, neboť jeho ochranářské sklony mu velí k útoku proti těmto útočníkům. Nebojí se projevovat city a vždycky řekne to, co si vážně myslí, je dosti upřímná osoba. Jeho špatnou vlastností je jeho nesoustředěnost. Když je na něj vyvíjen tlak, zmatkuje a dělá chyby, které by jinak neudělal, to je pro nindžu velmi velká nevýhoda, neboť se pod tlak dostává často. V okamžiku, kdy se však jedná o život jeho samého nebo jeho přátel mu však v hlavě jakoby přecvakne a jeho nově nabitá síla přátelství z něj činí nepředvídatelného až posedlého nindžu, který se snaží vyhrát i za cenu svého života.

Jeho loajalita k vesnici je bezmezná a sám doufá, že se jednoho dne stane tím, kterého bude uznávat celá vesnice, jeho cílem je stát se dalším Hokagem. Vesnici by nezradil ani za cenu svého života, protože byl vychován v tom, že největší pocta, kterou pro svůj klan může udělat, je zemřít pro vesnici, bude-li to pro její záchranu nezbytné.

Vzhled: Sakuma je chlapec vysoký zhruba 160 centimetrů a váží přiměřeně ke své výšce. Je to ještě stále dítě. Nemá žádné vypracované břišní svalstvo a doopravdy neoplývá silou, jako například patnáctiletý chlapec. Kdybych ho měl k někomu přirovnat z našeho prostředí, byl by to zaručeně dvanáctiletý fotbalista, zhruba takto si představujte jeho tělo.

Když se zaměříme na jeho hlavu, bude to chvíli trvat. Má delší hnědé vlasy, jež jej tak trochu lechtají až na zádech. Světle kaštanová barva, tak je to přesně. Má kulatější tvář, ale ne tím, že by byl tlustý, ale jeho tváře jsou prostě jako broskvičky, k nakousnutí. Jeho oči černé jak havraní peří avšak vyzařuje z nich přátelství, nikoliv nenávist. Už tak je to velice výjimečný Uchiha a to nejen kvůli vlasům, ale také kvůli jizvě, jež mu przní obličej. Tato jizva se táhne přes levé oko, avšak není nikterak hluboká, takže oko má stále funkční. Pro něj tato je jizva něco víc. Je to vzpomínka, vzpomínka na to, že se nemá nikdy měnit, a že chybami se člověk učí.

Jeho oblečení je také jiné, než u ostatních. Nosí typické oblečení, jež nosí Uchihové včetně znaku Uchihů na zádech. Barvy však má jiné než jeho rodina. Černou barvu nahradila šedá a zelená, zelená na jeho oblečení značí štěstí a přátelství a šedá značí, že ať je noc jakkoliv temná, na konci vždy vyjde Slunce a šedá ranní mlha nám přináší naději na lepší zítřek. Jeho šortky jsou barevně sladěny s jeho topem a boty má klasické, jako každý druhý nindža.

Bodové hodnocení a schopnosti:

Ninjutsu- 3,5

Taijutsu- 1

Genjutsu- 1

Inteligence- 2

Rychlost- 3

Síla- 0,5

Chakra- 2

Ruční pečetě- 2

Podstata: Katon

Techniky:

Bunshin no jutsu

Kakuremino no jutsu

Kawarimi no jutsu

Nawanuke no jutsu

Henge no jutsu

Životopis:

„Náš největší strach není z toho, že nejsme dost dobří, náš největší strach plyne z toho, že nedokážeme překročit limity. Jediný náš opravdový nepřítel jsme my sami a pokud dokážeme své limity odstranit, staneme se silnějšími.“ – Ponaučení z knihy devíti pekel.

Byl krásný zimní den a nad Konohu padal sníh. Děti si venku hráli, dospělí seděli a popíjeli čaj a ve vesnici zavládla velmi dobrá atmosféra. Svět byl teprve na počátku a vesnice byla teprve malinká, ale stále přicházeli noví a noví lidé, jež se zde usídlili, aby zde žili po boku s ostatními klany pod jednotnou vládou. Jedním ze zakládajících klanů této vesnice byl klan Uchihů, obávaný klan ještě za dob před prvními vesnicemi. Tito lidé byli známí pro své doujutsu, o kterém se říkalo, že to byl dar samotného ďábla, proto byly oči rudé jak lidská krev a jen pohled na ně dokázal člověk ustrnout. Inu vraťme se zpátky k příběhu. Když se večer setmělo, začalo intenzivněji sněžit a lidé neviděli skoro ani na své špičky nohou. Všichni se schovali do svých domovů, kde teplo přinášelo velmi příjemnou atmosféru. V jednom takovém domě se také za tohoto počasí a nečasu narodil nový uzlíček štěstí do klanu Uchiha. Tímto chlapcem byl Sakuma Uchiha, nejmladší syn Nera Uchihy. Ten měl již jednoho staršího syna, kterému bylo šestnáct, když se Sakuma narodil. Chlapec ječel přes půlku vesnice tak hlasitě, že i přes sněhovou vánici, která zavládla to muselo jít slyšet. Své jméno Sakuma získal po svém dědečkovi, jež napomáhal s vytvořením vesnice, byl to velice vážený člověk pro celou vesnici a zemřel v 60 letech na infarkt, kdo by řekl, že takto důležitý člověk zemře zrovna takovouto smrtí. Jeho děd byl jeden z mála Uchihů, jež byli přátelští a obětavý a právě tyto dvě charakterní vlastnosti napomohli k vytvoření vesnice, ačkoliv nedostal žádný vyšší hodnost. Stal se však vůdcem Uchihů a jeho syn poté jeho místo nahradil. Sakuma po dědovi zdědil mnohem více, než si byl sám vědom. Většina lidí jeho klanu měli černé havraní vlasy, ale on ne, měl vlasy po svém dědovi. Dokonce se tradovalo, že jeho předkem byla známa léčitelka z klanu zapřisáhlého nepřítele, z klanu Senju a díky tomu měl tuto barvu vlasů. Bůh však ví, co je na tom pravdy, jaký Uchiha by se také chtěl množit se svým protivníkem, pokud tedy s dědečkem neměli vyšší plány…

Jak Sakuma rostl, jeho duch rostl s ním. Jeho povaha zapříčinila, že si brzy všechny oblíbil již jako nemluvně, i když však stále v podvědomí, bylo to oboustranné. Byl tu však jeden člověk, který jej miloval více než všichni ostatní, byl jím jeho bratr. Jeho bratr byl také odlišný než ostatní. Jeho oči byly od přírody světle hnědé, což bylo pro Uchihy velmi netypické. Byl to však muž činu a jeho statečné srdce inspirovalo mnoho lidí a to nejen z jeho klanu. Už ve svém věku byl Jounin a ovládal Sharingan naplno. Byl to poměrně známý nindža a to i mimo vesnici. Již odmala si bratra bral do náruče a zpíval mu ukolébavky, když nemohl spát a nebo brečel. Viděl v něm něco, co jej na první pohled okouzlilo, neuměl však popsat to „něco“. Bratrská láska mezi těma dvěma byla opravdu velká, takřka až za hrob. Pokaždé, když měl volno si jej bral a trávil s ním veškerý volný čas, tedy vraceli se domů, když byl čas, aby Sakuma dostal svačinku v tekuté podobě z matčina prsa. Nic však nemůže trvat věčně.

Když bylo Sakumovi šest let, hrál si jednou v parku se svým bratrem na schovávanou. Nemohl svého bratra ani za boha porazit. Ať se Sakuma schoval kamkoliv, vždycky ho našel. Tak to trvalo tak dlouho, až se Sakuma urazil a sedl si na lavičku s uraženým výrazem a rukama v kříž a očima zaraženýma do země. Zvedl se vítr a ze stromu a začalo padat listí, které si upoutalo Sakumovu pozornost a okouzlen sledoval, jak listy ve větru tančí. Z ničeho nic však na něj přestalo Sluce svítit a stín zakryl jeho tělíčko. Stál před ním bratr, který jej s úsměvem sledoval. Jeho oči byli rudé a jeho vlasy vlály ve větru. Posadil se vedle Sakumi a rukou si jej zahákoval za krk ke svému hrudníku. Bratříčku můj malý, jednou přijde den, kdy i ty budeš mít tyto oči a uzříš svět úhlem, jakým jsi předtím nikdy neviděl. Tyto oči jsou darem, ale i prokletím. Dávají ti nadlidskou moc, ale cena je mnohem větší, stojí tě to všechno, co máš. Když své oči neovládneš, ovládnou ony tebe a pak již neuzříš nic… Buď opatrný, až Sharingan probudíš, sli… V tom však Sakumova bratra přerušil hlas nějakého muže v masce. Volal jej, že má misi a musí vyrazit okamžitě. Bratr se tedy zvedl, ale očima byl stále připíchnut na svém mladším bratrovi. Ten byl však pořád načučený, že ani jednou nevyhrál a díval se na něj uraženě, což jeho bratra rozesmálo. Chvíli na sebe zírali, jakoby mluvili v myšlenkách a pak si jen zamávali. Sbohem bratře, nechť je tvůj život veselejší než ten můj… Toto byla poslední slova, která od svého bratra slyšel.

Čas plynul a již to bylo půl roku, co se bratr nevrátil. Sakuma celý smutný sedával u brány a vyčkával na svého bratra. Brzy měl nastat čas, kdy se dostane na Akademii a chtěl tam svého bratra mít, ale bylo jasné, že se ho hnedka jen tak nedočká. Psával mu dopisy hatmatilkou, které by ani nikdo nerozuměl a tyto zprávy posílal po nejlepších poštovních ptácích Konohy, ale všechny se vrátili zpátky. Po bratrovi nebylo ani vidu ani slechu. Jednoho večera seděl Sakuma na terase a vzhlížel ke hvězdám. Hledal v nich odpovědi na své otázky, které se týkaly hlavně polohy jeho bratra, ale ani ty mu nedaly odpovědi. Ze stínu se vynořila osoba vysoká a statná. Na sobě měla nindža vestu a její oči rudě zářily. Když došla až k Sakumovi, uvědomil si, že je to jeho otec, který si sedl vedle něj a oba potichu sledovaly hvězdy.

Toto trapné ticho přerušilo Nerovo trapné odkašlání, jakoby se chystal něco říct. Sakumo, musím ti něco říct. Je to už půl roku, co tvůj bratr odešel na misi, ze které se nevrátil. Pravda je však trochu jiná a matka nechtěla, abych ti to říkal, ale já musím, nemůžu se dívat, jak beznadějně čekáš na někoho, kdo už se znovu nevrátí. Misí tvého bratra bylo pomocí svých očí chytat a ovládnout ocasaté démony, což jsou obrovská stvoření schopna máchnutím ruky ničit vesnice a lámat skály. Tvůj bratr se s malou skupinkou vydal na území Země Vody, kde se nacházel devítiocasatý. Bohužel se mu nepodařilo tuto bestii zkrotit, nebyl na to dostatečně silný, nikdo z našeho klanu kromě tvého děda to zatím nedokázal a nebo o tom nejsou informace. Podařilo se mu však bestii rozzuřit a to byla jeho osudová chyba. Tvůj bratr se obětoval pro svůj tým a utkal se s bestií sám. Boj trval velmi dlouho a tvůj bratr bojoval ze všech sil. Podle zprávy o misi se mu dokonce povedlo té bestii zahnat pryč s mocí, kterou ještě nikdo nikdy neviděl… každopádně si z boje odnesl bodné zranění, na které umřel. Jeho poslední slova byla: „ Vyřiďte bratrovi toto. Ať jsi kde jsi, ať se děje cokoliv, ať si na tom sebehůř, vždycky tě budu ochraňovat, bratříčku…“ S těmito slovy a úsměvem na tváři vydechl naposledy a jeho tělo bylo zpopelněno. Pohřeb proběhl tajně, aby ses o tom nedozvěděl ty, protože jsme věděli, jak hlubokou lásku si k němu choval. Má hrob za velkých stromem na hřbitovišti, Sakumo. Jakmile otec domluvil, se Sakumou to hnulo. Zvedl se a rozběhl se směrem ke hřbitovu. Za ním byla sprška slz, která se ve svitu měsíce rozsvěcovala, když dopadala na zem.

Cesta na hřbitov byla krátká, ale zdála se mu jako celá věčnost. Přemítal si poslední rozhovor se svým bratrem a v duchu proklínal rodiče za to, že mu neřekli pravdu a lhali mu půl roku. Měl smíšené pocity a navíc k tomu přemýšlel nad bratrovými posledními slovy. Miloval ho bratrskou láskou, která doslova sahala až za hrob. Když doběhl na místo, kde hrob byl, jen si četl jméno na hrobu. Podlomila se mu kolena a rukama se zapřel o náhrobní kámen, který se začal zmáčet v slzách bratra nad bratrem. U hrobu byly položené květiny a kunai, který měl bratr nejraději. Říkal mu Rajin, protože si myslel , že je to zdroj jeho rychlosti, ale bylo to spíše pohádka pro Sakumu. Snažte se vžít do jeho role a pocitů, není to nic příjemného, když vám zemře milovaná osoba. Ve vzteku nebo zoufalství uchopil pevně do svých rukou Sakuma kunai a zavřel levé oko, přičemž si boční stranou kunaie způsobil mělké zranění, nic co by mu mělo trvalo ublížit, ale jizvu to jistě zanechá. Krev se mísila se slzami a rudé slzy dopadaly na náhrobní kámen. Ten den si Sakuma slíbil, že bude takový, jakého ho jeho bratr miloval, a že bude statečný jako on.

Od smrti jeho bratra uteklo již mnoho let a nyní stál Sakuma jako vyškolený nindža před svojí velkou cestou, která mu nyní začíná. Jeho známky byli průměrné, vzhled průměrný, ale jeho charakter se nedal vyjádřit žádnou známkou. Jeho oči zářili jako Slunce naděje na každého, kdo o to stál. Neměl zatím svůj tým, ale věděl, že nedovolí, aby kdokoliv z jeho týmu a potažmo vesnice zemřel. Byl připraven být se ze všech sil, aby dosáhl svého cíle a stal se dalším Hokagem. Jeho cesta začíná právě zde…

PS: Uchihu jsem již probíral s hl. adminem. ^^ Kdyby byl problém s délkou životopisu, stačí říct. Chtěl jsem to zkrátit, protože se nikomu nechce číst nudný život nudného nindži. Very Happy

pro **Yoru** Fri Dec 05, 2014 11:25 pm

V poriadku, POVOLENÉ ^^

pro **Sakuma Uchiha** Sat Dec 06, 2014 12:38 am

Děkují.

pro Sponsored content

Sakuma Uchiha [GENIN]

Sakuma Uchiha [GENIN]

Re: Sakuma Uchiha [GENIN]

Re: Sakuma Uchiha [GENIN]

Re: Sakuma Uchiha [GENIN]