Maemi Terumi

pro **Maemi Terumi** Thu Dec 18, 2014 8:24 pm

„Happiness is a dream, only pain is real..“

Jméno: Maemi Terumi
Pohlaví: Žena
Věk: 21 let
Narození: 12. 1.

Zaměření: Ninjutsu/Taijutsu
Hodnost: Oinin
Klan: Terumi
KG: Yoton + Futton
Podstata: Katon, Doton, Suiton (hlavní)

Sen/Cíl:

Because I was born this way..

Sny už dávno zmizely. Přijdou mi zbytečné, jen věci, co vás drží vzadu. Sny jsou často nemožné a nedosažitelné a já se k takovým nereálným věcem neupínám. Byla jsem vychovávána v realitě. Byla jsem naučena a vedena jen k jedinému cíli. Nikdy neustoupit a nepovolit. Nikdy se nevzdat. Mým cílem je splnit každou misi, která je mi zadaná. Jsem oddaná svým nadřízeným. Jsem jejich vůle, jejich moc a nástroj jejich spravedlnosti.

Schopnosti:

If one voice is enough,
To make sleeping giants wake up.
To make armies put their hands up.

Stejně jako každý jiný, i já se snažím zakrývat své slabiny a do popředí dávat jen ty dobré věci. Mé nejlepší schopnosti jsou obezřetnost, obratnost, psychická odolnost, rychlé reakce a chladná hlava. Dokážu si zachovat klid i v psychicky vytížených situacích, přesně odhadnout nepřítele a včas na něj reagovat. Dokáži se pohybovat tiše, skrývat se ve stínech a využívat momentu překvapení.
Mezi mé špatné vlastnosti patří necitlivost, neschopnost dobré spolupráce, ráda pracuji sama, nemám ráda týmy. Neznám hranice, kdy už je souboj a mise příliš riskantní.

Ninjutsu – 5
Mým hlavním zaměřením je Ninjutsu a s ním spojený boj na střední až velké vzdálenosti, ke kterým využívám převážně svých podstat a Kekkei Genkai.

Taijutsu – 4
V Taijutsu jsem dřív měla velké potíže. Ale mé Kekkei Genkai dost vyčerpává a bere chakru a stala jsem se tak nablízko zranitelná. A já nesnášela, když mě něco dělalo zranitelnou a slabou. Proto jsem se naučila více využívat zbraně nablízko, naučila se více hmatů, obratnosti a pilovala rychlost. Taijutsu nejvíc využívám v té známé technice tichého zabíjení, která je pro Kirigakure tak typická. Rychle, tiše a využívat momentu překvapení.

Genjutsu – 2,5
Ač jsem se snažila, jak jsem chtěla, nikdy jsem tuhle slabinu vyplnit nedokázala. Dokážu se vymotat ze základních Genjutsu, rozpoznat, co je realita a co ne, ale nedokážu se z toho bez pomoci druhých dostat. Mučení odolávám jen do určité hranice. Každý tu hranici má, můžeme jí posunout, ale nemůžeme ji odstranit. Není nekonečná. Ani u mě ne.

Inteligence – 4
Co se týče strategie, dokáži ji docela dost rychle vymyslet. Nejsem génius, nedokážu ovládat větší skupinu lidí. Ale sama si dokážu docela dobře poradit. Logické uvažování, zvážení pro a proti, mi nedělá problém. Dokážu odhadnout situaci, promyslet si, jak by to nejlépe šlo. Ale nic víc.

Rychlost – 4
Rychlost u mě není vrozená. Je vypilovaná tvrdým tréninkem. Rychlost v pohybech, obratnosti, zručnosti. Dokázala bych se ve střetu nablízko dost dobře ubránit. Ale spíš než střetům nablízko, ráda se ostatním rychle vyhýbám. Udržet krok dokážu s leckým, ale ne se všemi. Mojí výhodou je velká výdrž.

Síla – 3
To, co mám v rychlosti, to v síle zaostává. Rána ode mě určitě zabolí a rozhodně si ji budete pamatovat, ale lámat skály nedokážu. Dokážu jen odvracet údery, rány rozdávat, ale raději se uchyluji ke zbraním než k hrubé síle.

Chakra – 4
Zásoba chakry je u mě poměrně vysoká. Zvlášť už kvůli elementárním technikám, tak i svému KG. Nemohu používat techniky v rychlém sletu za sebou, aniž by to se mnou nic neudělalo. Ale vyhýbat se jim, vám dá krapet zabrat.

Ruční pečetě – 4
Jak už bylo nakousnuto v chakře, ruční pečetě zvládám s přehledem. Pokud potřebuji boj rychle ukončit, dokážu zkombinovat spoustu technik a poslat je rychle za sebou, i přesto, že mě to stojí chakru. Nesnáším souboje, co se vlečou.

Vybavení:
- ZVN
- Katana

Charakter:

Like a machine...
Step up and hear no more.

Být jiný neznamená být vždy špatný. Vždycky jsem svým způsobem byla jiná. Tak odlišná od ostatních, vždy jsem věřila, že je na tomhle světě pro mě něco víc. Byla jsem naivní, byla jsem až moc lehkomyslná. Ale dnes ne. Všechno se změnilo. Moje rodina mě změnila. V tuhle chvíli jsem ten typ Shinobiho, kterého společnost, ve které žijeme, hledá. Dokonale vycvičená, nelítostná, krutá a na nepřítele bezcitná. Mé úkoly jsou pro mě to nejdůležitější. Poslušnost a pokora jsou v mém životě prioritou. Tak jsem byla vychovaná. Můj život je nastavený a nalajnovaný takový, jaký být má. Někdo by řekl, že to není život. Já ale říkám něco jiné. Ráda jsem se svého předchozího života vzdala. Nebyl o nic lepší.
Jsem člověk, co se straní společnosti. Nejraději je sám, a pokud už musím s někým být, ve většině příležitostí jsem protivná, dost nepříjemná, ignorantská a svým způsobem arogantní. Je to můj způsob, jak si lidi udržet od sebe. Nikdo neví, jaká jsem a tak to je správné. Nejsem stroj, mám city. Ale mám jich až příliš. Přes tu masku, co stále nosím a tu vrstvu ledu co jsem si okolo sebe vytvořila, to poznat není. Své pocity si střežím. Nemůžu si je dovolit.

Málokdy se usmívám, a pokud se vám podaří mě rozesmát, rozhodně si to budete pamatovat. Vždycky jsem se smála hlasitě a ráda. Jsem dost podezíravá. Nevěřím nikomu kromě sebe. Neodpouštím, nezapomínám a nepřipouštím si prohru. Málokdo je v mé blízkosti rád a snese mě. Mám spoustu záporů. Ale nevadí mi to. Jsem taková, jakou chci, aby si mě pamatovali. Přátele a rodinu nepotřebuji. Vždycky to pro mě byli cizinci. Přišli a zase odešli. A já se s tím vždycky musela nějak vyrovnat.

OBLÍBENÉ:
I když jsem Oinin, záliba v dobrém jídlu mě neopustila. Nepohrnu ničím, co mi nabídnete, když mě chcete pohostit, jsem host nenáročný, ale za to dost kritický.
Ráda jsem sama, ráda sama trénuji a miluju klid, přírodu a vysedávání na jedné ze střech budov a pozorování dění okolo. Ať už za klidné noci nebo rušného davu. Když mě chcete najít, dívejte se vždycky nahoru.

NEOBLÍBENÉ:
Nemám vážně ráda společnost a moc lidí pohromadě se mnou v jedné místnosti. Ráda mám svůj prostor, svůj pořádek a věci, které mají řád a ne chaos. Nesnáším proto nepořádek, za který věčně nadávám své spolubydlící Tabi. Nesnáším také přímo lenost, nedochvilnost a drzost. Nesplnění mise je pro mne katastrofa.

ŽIVOTOPIS:

I. You will be the strongest. – They said.

Narodila jsem se v lednu, v jednom krásném „bílém“ dni. Ten den, kdy za okny je jen modré nebe a bílá zem. Jako to v Kirigakure bývalo, tenhle čas byl nejkrásnější. Po uličkách se vznášela omamná vůně teplého pití, které lákalo si posedět v nejedné restauraci. Od komínů se jen kouřilo a sníh, co se sypal z nebe a smýval stopy tisíců lidí, kteří tudy prošli, aby je mohly nahradit nové. Narodila jsem se v klidném dopoledni, v jedné nemocnici, po hodinovém porodu. Tehdy jsem vlastně ani nevěděla, kdo jsem a kam patřím. Teď už to vím s jistotou.

Narodila jsem se tehdy dost známému páru. Narodila jsem se do váženého klanu Terumi. Mí rodiče byli dost mladí a nikdy na mě nebyli moc pyšní, možná právě proto ke mně ani necítili nic víc než jen povinnost. Byla jsem prostě povinnost. Klan Terumi už dávno zapomněl na slávu, které mu ženské dědičky přinesly. Ne, klan uvadal a ženských potomků bylo až dost. A já byla jen další přítěž. Ačkoliv jsem se narodila těm nejlepším a těm z klanu nejváženějším, nedokázali se s tím smířit, a právě proto říkali, že já budu ta vyvolená. Řekli, že je to znamení. Že obnovím slávu našeho klanu. A nikdo se mě nikdy neptal, co chci já. Pojmenovali mě Maemi. Maemi Terumi..

Jestli mi rodiče dávali lásku? Nemůžu jim křivdit, starali se zezačátku. Neměla jsem dětství špatné, ale ani to nejlepší. V našem klanu panovala pravidla, panoval tvrdý denní režim a určitý odstup jeden od druhého. A jak jsem rostla, začínala jsem si uvědomovat, že je něco špatně.

Jako Genin jsem ani nechodila do Akademie. Jakmile jsem začala chodit, začal mě učit otec. On a ty jeho pravidla, jeho řád. Nesnášela jsem to. Chtěla jsem přátele, chtěla jsem lásku, chtěla jsem všechno, co si přeje malé dítě. Ale vždy mi do hlavy vtloukali, že pro moc se musí něco obětovat. Že se každý z nás musí obětovat pro dobro klanu. Mě klan upřímně v té době nezajímal. Vždycky jsem byla rebel. Vždycky jsem se neřídila podle jejich pravidel. Místo tréninku spala, místo povinné rodinné večeře jsem si radši hrála s panenkami. A tak to být nemělo. Podle nich.
S postupem času na mě padalo víc a víc břemen. Větší zodpovědnost, denně tréninky. Začátky byly krušné, chtěli po mě až moc. A já o to neměla zájem.

Ze všeho jsem si dělala legraci, neznala jsem respekt a úctu. A to se nikomu z klanu nelíbilo. Pomlouvali naše rodiče, smáli se jejich vyvolenému dítěti. A to otce rozzuřilo. Naučil mě základům, snažil se mě naučit disciplíně. Bylo jasně vidět, že jeho krev v žilách mám. Techniky mi šly s postupem času dobře. Zvládala jsem je rychle, dokázala pochopit spoustu věcí rychleji než ostatní dívky v klanu. Dělala jsem velké pokroky. Ale viděli ve mně akorát přítěž. Protože prostě chtěli víc než nejlepší. Chtěli až příliš. A já nevydržela u ničeho moc dlouho.

Jak jsem rostla, rostly i problémy. Přišly tresty, ale disciplíně mě to nenaučilo. A ani mé KG se nechtělo projevit. Byla jsem jen fracek. Chovala jsem se k nim tak, jak oni ke mně. S nezájmem, nad věcí. A to otce dovádělo k šílenství. Nemohl mě takhle vyslat do světa, abych mu dělala ostudu. Rozhodl se pro jediné řešení. Udělat ze mě poslušnou holčičku. Tu, která povede klan k vítězství. Tu pravou kunoichi. Jen na to potřeboval čas a správnou chvíli...

II. You will be the one, who save us all! – They said.
I napříč všem předsudkům se i lenoch jako já přeci jenom dostal na chunninské zkoušky, kdy se otec přimluvil v radě a doporučil mě na splnění těchto zkoušek. A tak to bylo, přišel tým, přišli první kamarádi a moje povaha snad ještě vzrostla. Začala jsem růst, uvědomovat si pravé hodnoty života a začala se proti klanu bouřit. Začala jsem říkat své názory a to až příliš nahlas. Nelíbilo se mi, jak se klan chová ke svým lidem a k lidem ve vesnici. Tak povýšeně, přitom neměli být na co hrdí. Chunninské zkoušky byly v Kirigakure vždy drastické. Tehdy jsem je prošla jen se štěstím a s pomocí mých přátel. A že bylo naše přátelství opravdu veliké! Byla jsem v týmu s dvěma chlapci, kteří mě podrželi kdykoliv jsem potřebovala! A to, že se u mě ani v 16-ti letech neprojevilo KG a mě tehdy nijak netrápilo. Bohužel, trápilo to otce. Zuřil, denně na mě řval, že jsem hanba a co si to dovoluju, Jenže křik nepomáhal, jen to zhoršoval. A tak po roce nastalo asi nejdrastičtější období mého života.

V tom věku, kdybych měla se sama spalovat, zkoušet nové a nepoznané a budovat si svůj život, protože bych měla být brzo dospělá, jsem ale místo toho byla otcem, svým milovaným otcem, odstřižena od společnosti. Zavřel mě doma, jako zvíře od klece. Zpřetrhal všechny moje kontakty, nedovolil mi s nikým navázat vztahy. Byla jsem vyjmuta z misí a týmu a vzal si mě osobně pod své velení. A tohle mě změnilo, jakýmsi způsobem zlomilo. Tati, tehdy sis mě přetvořil k obrazu svému. Udělal si ze mě to, co jsem teď. Dokonalého Shinobiho..

Každodenní tréninky, tvrdý režim, pravidla a systém, který jsem nesnášela. Zezačátku jsem se bránila, neposlouchala, co mi říká, ignorovala tvrdé rány, kdy jsem skončila na zemi, protože jsem si dovolila ho neposlechnout. Tehdy to nebyl otec. Byl to šílenec! Denně jsem byla několik hodin až do vyčerpání zavřená v tělocvičně a on mě sledoval. Ty jeho ledové oči.. Neměly spíš milovat? A máma byla snad horší jako on. Protože se jen dívala a na slovo ho poslouchala. Jako domácí mazlíček. Takový odpor, co jsem k němu cítila! Myslela jsem, že mě nezlomí, že jsem dost silná. Nebyla jsem..

Vzdorovala jsem vážně dlouho. Večer vyčerpáním upadala do postele a nebyla schopná už vůbec nic říkat, ba dělat. A tenhle stereotyp mě donutil poslušnosti. Jako robot vstát, najíst se, trénovat. Spát najíst se, trénovat. Žádná zábava, žádný klid. Bylo mi jen 17 proboha! Horší to bylo s KG. Své elementy jsem zvládala na velmi dobré úrovni, ale nedařilo se to ve mně zažehnout. Až na jeden den.. Ten všechno změnil. Úplně všechno..

III. For power are sacrifices necessary. - They said.

„Moc vede a řídí všechno. Pokud máš moc, dokážeš cokoliv. Náš klan má moc, tu moc mám já a máš jí i ty. A pokud ji chceš získat, musíš se obětovat, ukážu ti cestu“

To byla jeho slova ten den, kdy si mě zavolal na opuštěné prostranství za vesnicí. Bez svědků, bez nikoho. Jen já a můj otec. Myslela jsem, že mě chce zas jen poučovat. Ale on zničehonic zaútočil. Tvrdě mě odhodil pryč, až jsem zády dopadla na zem.

„Ty jsi Terumi. Ty jsi má krev. Ty budeš bojovat pro nás“

Vzbouřil se ve mně hněv. Začala jsem na něj dorážet, útočit na něj se vší nenávistí, kterou jsem k němu chovala. Se vší silou, co jsem měla. Chtěla jsem mu dokázat, že se mýlí! Chtěla jsem, aby to vězení a utrpení už skončilo. Byla jsem spíš zoufalá než odhodlaná. A on se tvářil tak ledově chladně.. Útočil na mě, jako kdybych byla vážný nepřítel. Viděla jsem to v jeho očích, klidně by mě zabil. Používala jsem obyčejné elementy, Katon, Doton, on ale používal něco jiné. Používal lávu společně s kyselinou, využíval všechno a já stále jen padala a prohrávala. Dostával mě na koleno, ponižoval, donutil sklonit hlavu. Byla jsem vyčerpaná a odmítala vstát, ale on toho nenechal. Vypustil na mě lávu z blízkosti. Ten útok by mě snad býval zabil, kdybych naproti němu neposlala tu samou techniku. Lávu a kolem něj nerozprostila Futton. Tím jsem ho zastavila a stejně tak i jeho techniku. Ale ne tak úplně, byla jsem moc pomalá, má technika nedokonalá a jeho láva mi zasáhla polovinu obličeje. Pravou polovinu jen zčásti. Bolelo to, tu bolest si pamatuji dodnes a jeho obličej také. Tenhle trénink ve mně měl probudit mé KG. Probudilo se, ale za jakou cenu, že budu navždy tohle nosit ve tváři? Abych měla na tváři vždy vepsáno, cos mi udělal?

Tehdy mě pokořil. Tehdy mi ukázal, že my Shinobi jsme stvořeni pro to, abychom bojovali. A že proto musíme obětovat cokoliv. Už jsem neprahla potom, abych se s někým přátelila. Nechtěla jsem už vidět nikoho. Ale nechtěla jsem už nikdy vidět ani otce. Dobrovolně jsem denně trénovala a připravovala se. Stala jsem se chladnou a uzavřenou. Jizva mi na tváři mi měla navždy připomínat, kdo jsem a kam patřím. Tehdy jsem zjistila, že jsem Maemi Terumi. A mým úkolem je nikdy nenechat nikoho, aby mě znovu takto pokořil.

IV. Never give up – They said.

Nemohla jsem být doma, ani ve společnosti. Nechtěla jsem, proto jsem se zlepšovala, abych našla místo přesně pro mě. Nová etapa mého života začala v 19ti letech kdy jsem byla po zkouškách a úspěšném hodnocení přijata do služeb Oininů. Tajných jednotek Kirigakure. Zasvětila jsem svůj život vesnici, přesně tak, jak mi bylo předurčeno. Dobrovolně jsem se vydala zabíjet a plnit rozkazy na slovo. Byla jsem už prostě tak nastavená a brala život takový, jaký přišel, a nestarala se o to, co by bylo kdyby. Nikdy jsem rozkaz neodmítla, nebrala jsem si servítky a neznala slitování. Takovou, jaká jsem byla vychovávána, takovou jsem se i stala.

Tvář nosím doteď většinou utajenou, aby nikdo neznal tu potupu vrytou na mé tváři. Vytrénovala jsem si své KG na dost slušnou úroveň a nastaly tak krvavé časy. Tiše zabíjet, sama sebe jsem vlastně ještě hledala a zde jsem teprve našla nějaký smysl svého života. Své vlastní existence. Svět dřív jsem uzavřela pod pokličku a schovala někam hluboko do sebe, Stala jsem se chladnou a vůči všemu, co se dělo okolo mě apatickou. Tím, kým jsem se stala, to už nezměním. Vlastně ani nechci. Takhle mi to vyhovuje.

Svět a já jsme v tuhle chvíli docela v pořádku. Na nervy mi brnká akorát hnědovlasá protivná spolubydlící, vážně, jak tohle trdlo může být Oinin! Věčně mi leze na nervy, je protivná, vlezlá a s tím svým úsměvem hrozně protivná, ale svým způsobem jí dokážu strpět. Většinou ji ignoruji nebo dělám, že tam není. I když v hloubi duše musím přiznat, že i když s ní už nějaký ten rok trávím čas, asi dokážu uznat, že zas tak lhostejná mi není.
Život nějak pokračuje dál, dál plním mise a flákám se po vesnici. A čekám, co dalšího mi osud do cesty přivane. Jestli další otravnou holku nebo snad něco ještě horšího!

VZHLED:
Bez masky vypadám v podstatě jako každá jiná 21letá dívka. Průměrně vysoká, okolo 170 cm s atletickou postavou. Je na mě ale dost zvláštností, které jsou vidět hned při prvním setkání. První věc, co vás zaujme je dvojitá barva vlasů. Navrchu blonďatá, dole hnědá. Vlasy nosím nejraději rozpuštěné a sahají mi po pas. Potom se dostáváme k obličeji. Vcelku malý nezajímavý nos, menší rty stažené v tenkou linku a ledově modré oči, co vás nenechají v klidu. Nejzajímavější věcí je spálená kůže u pravého ucha a zčásti ve tváři. Má hanba, kterou nosím, připomínka na to, že odporovat se nemá. Připomínka toho, že jsem uživatel Yotonu a Futtonu. Ale hrdá na to nejsem. Oblečení nosím většinou typické pro nás Oininy, v civilu moc nechodím, jen výjimečně, když se chci ztratit.

TECHNIKY:

S-rank
Futton: Kōmu no Jutsu

A-rank
Yōton: Yōkai no Jutsu
Suiton: Daibakufu no Jutsu
Suiton: Dai Bakusui Shoha

B-rank
Doton: Doryūheki
Suiton: Suijinheki
Suiton: Suiryūdan no Jutsu
Suiton Suikoudan no jutsu

C-rank
Yoton: Yodan
Mizu Bunshin no Jutsu
Suiro no Jutsu

D-rank
Shunshin no Jutsu
Kanashibari no Jutsu
Doton: Shinju Zanshu no Jutsu
Kirigakure no Jutsu

E-rank
Kawarimi no Jutsu
Kakuremino no Jutsu
Nawanuke no Jutsu
Henge no Jutsu
Bunshin no Jutsu

pro **Yoru** Sun Dec 21, 2014 8:33 pm

POVOLENÉ ^^

Maemi Terumi

Maemi Terumi

Re: Maemi Terumi